Kilimandžáro vs. Everest Base Camp: jak vybrat správný trek

Trek do základního tábora Everestu, nebo zdolání nejvyšší hory Afriky, Kilimandžára? Tuto otázku si v určité chvíli položí téměř každý milovník treku. Jiné kontinenty, jiná nadmořská výška a jiná míra náročnosti. V tomto článku Vás redakce Altezza Travel provede oběma trasami a pomůže Vám vybrat další horskou cestu: Nepál, nebo Tanzánie.

Trek do základního tábora Everestu

Trek do základního tábora Everestu ve výšce 5 364 m n. m. patří k nejoblíbenějším trasám na světě a každoročně přitahuje kolem 40 000 lidí. Cesta začíná v nepálském hlavním městě Káthmándú, odkud se létá vyhlídkovým letem do městečka Lukla.

Trasa do základního tábora Everestu

Expedice do základního tábora Everestu (často označovaná jako EBC trek) začíná téměř hned po příletu do Lukly. Po snídani skupina vyráží směrem k vesnici Phakding, kde stráví první noc. Cesta trvá až 5 hodin. Nejvyšší dosažená výška tohoto dne je 2 610 m n. m.

Následující den čeká přibližně sedmihodinová túra do šerpského města Namche Bazaar. Kvůli výraznému převýšení až do 3 440 m n. m. zde mnoho skupin zůstává až dva dny, aby se tělo mohlo aklimatizovat. Hladina moře už je hluboko pod Vámi. „Odpočinkový den“ obvykle zahrnuje procházky, návštěvu místního muzea a výhledy na Everest z vyhlídky u nejvýše položeného hotelu na světě, Everest View, ve výšce 3 880 m n. m.

Namche Bazaar se často označuje za poslední baštu civilizace, i když to není úplně přesné. Před skupinou je několikadenní trek se zastávkami na jednu nebo dvě noci v šerpských vesnicích, jako jsou Tengboche, Dingboche a Lobuche. Program počítá nejméně se šestihodinovými pochody a působivými výhledy na himálajské pásmo. Během této části trasy skupina vystoupá nad 5 000 m n. m.

Po aklimatizaci v Lobuche začíná klíčový den expedice – výstup do základního tábora Everestu. Nejprve skupina míří do Gorak Shep, nejvýše položené osady na planetě, ležící ve výšce 5 164 m n. m. Odtud vede závěrečný výstup členitým terénem do výšky 5 364 m n. m. Jste na místě! 

Návrat do Lukly trvá podle zvolené trasy od několika hodin po několik dní. Operátoři nabízejí zpáteční cestu údolími a kolem horských jezer, případně – pro ty, kdo mají odpovídající rozpočet – helikoptérou.

Ať zvolíte jakoukoli možnost, trasa povede malebnými šerpskými horskými vesnicemi, přes visuté mosty, Národním parkem Sagarmatha (památka UNESCO), kolem klášterů, hustými lesy a podél ledovcových řek. Vše obklopují zasněžené vrcholy nejvyšších hor světa.

Právě tyto rysy dávají treku jeho sílu: cestovatelé poznají kulturu i přírodu Nepálu a zároveň kráčejí po stopách horolezců – těch, kteří se jako první pokoušeli o vrchol Everestu, i těch, pro které základní tábor není cílem, ale začátkem další cesty vzhůru.

Jaké je počasí na treku do základního tábora Everestu?

V létě počasí v této oblasti ovlivňuje indický monzun, který přináší déšť a oblačnost. Od konce září začíná teplejší a sušší období s denními teplotami až +20 °C a nočními teplotami klesajícími k +5 °C.

Podzimní a jarní měsíce jsou pro trekking nejpříznivější. V těchto obdobích se hustota pohybu na trasách může vyrovnat rušným ulicím Káthmándú.

Zima přináší silný vítr, nízké teploty a sněžení. Přesto někteří považují i toto období za vhodné: stezky nejsou přeplněné a tvrdé počasí je dobrou zkouškou pro zkušenější cestovatele.

Jak náročný je trek do základního tábora Everestu?

Trek do základního tábora se řadí mezi středně náročné a nevyžaduje profesionální přípravu. Přestože trasa vede v nižší nadmořské výšce, může působit náročněji než výstup na Kilimandžáro.

Délka a vzdálenost: Expedice obvykle trvá přibližně dva týdny a zahrnuje dlouhé vzdálenosti s průběžným stoupáním. Je proto nutné počítat s kumulující se únavou. Možnost návratu do Lukly helikoptérou nevznikla jako turistická atrakce.

Čas ve výšce: Přestože vrchol Kilimandžára leží výš, účastníci treku do základního tábora Everestu tráví ve vysoké nadmořské výšce více času, což zvyšuje riziko příznaků výškové nemoci.

Terén: Trasa zahrnuje přechody ledovců a kamenitý terén. V kombinaci s dalšími faktory je cesta poměrně vyčerpávající.

Klima: Počasí v Himálaji je nepředvídatelné. Náhlé změny teplot, sníh nebo silný vítr, které se mohou objevit i mimo zimní měsíce, dokážou trek výrazně ztížit.

Rizika: Himálajské pásmo je náchylné k zemětřesením, která mohou spustit sesuvy půdy a laviny. Na trase do základního tábora jde o vzácné situace, ale riziko nelze přehlížet.

Výstup na Kilimandžáro

Vrchol Kilimandžára, Uhuru Peak, se zvedá do výšky 5 895 m n. m. Je nejvyšším bodem afrického kontinentu a zároveň nejvyšší samostatně stojící horou světa. Podobná výška ve srovnání s trekem do základního tábora Everestu i dostupnost pro začátečníky jsou důvody, proč si mnoho účastníků výstupu vybírá právě mezi těmito dvěma cestami. Na rozdíl od treku v Nepálu však v Tanzánii nevystupujete k úpatí hory, ale na jednu z legendárních „Seven Summits“.

Díky blízkosti sopky k rovníku a jejím výškovým vegetačním pásmům procházejí účastníci výstupu postupně většinou klimatických zón Země – od banánových a kávových plantáží přes tropické lesy až po arktickou poušť. Na vrchol Kilimandžára vede osm tras: Lemosho, Umbwe, Marangu, Machame, Rongai, Northern Circuit, Kilema a Western Breach. Toto dělení je spíše orientační, protože řada stezek se může spojovat na začátku, poblíž vrcholu nebo při sestupu. Jednou z nejoblíbenějších a nejvhodnějších pro široké spektrum cestovatelů je sedmidenní trasa Lemosho. Má pozvolný aklimatizační program, působivou krajinu a nejvyšší úspěšnost dosažení vrcholu – 94,9 %. Podívejme se na ni blíže.

Trek na Kilimandžáro: trasy

První den expedice je přílet na Kilimanjaro Airport (JRO) a ubytování v hotelu. Na rozdíl od treku k Everestu, kde skupina vyráží na stezku téměř hned po přistání v Lukle, zde máte den na odpočinek po letu.

Následující ráno se účastníci výstupu setkávají s horským týmem a vyrážejí autem do výšky 3 414 m n. m. na planinu Shira v Národním parku Kilimandžáro. Jízda trvá přibližně 3–4 hodiny a poté následují další dvě hodiny pěší chůze do prvního vysokohorského kempu „Shira 1“. Tento den nepřináší výrazné převýšení a první noc pod tanzanskými hvězdami probíhá ve výšce 3 610 m n. m.

Třetí den výstup na Kilimandžáro pokračuje do kempu „Shira 2“ ve výšce 3 850 m n. m. Túra nevyžaduje velkou fyzickou námahu, takže je prostor vnímat africkou krajinu. Mimo jiné lze vystoupit na Cathedral Peak (3 872 m), odkud je jasný výhled na horu Meru a údolí připomínající „ztracený svět“. Po dvouhodinovém odpočinku v kempu následuje aklimatizační výšlap s převýšením až 200 m a návratem zpět dolů.

Ráno účastníci výstupu míří ke klíčovému bodu trasy – Lava Tower. Vrcholem až osmihodinového treku je oběd ve výšce přes 4 600 m n. m. Poté následuje sestup do Barranco Campu (3 900 m), odkud je vidět mohutná skalní stěna – Barranco Wall. Další den ji skupina překonává. Stezka není nebezpečná, výstup trvá přibližně hodinu. Poté zbývá čas na fotografování hory Kibo a odpočinek před trekem do Karanga Campu ve výšce 3 995 m n. m., následovaný dalším aklimatizačním výšlapem.

Šestý den výstup pokračuje do Barafu Campu ve výšce 4 640 m n. m. Trek netrvá déle než 4–5 hodin. Zbytek dne je určen k odpočinku a spánku.

Sedmý den začíná vrcholová noc. Technicky není zvlášť obtížná, hlavní výzvou je nadmořská výška. Úspěch vrcholového dne do velké míry závisí na profesionalitě horského týmu. Průvodci musí sledovat psychický stav i fyzickou kondici účastníků, zvolit vhodné tempo a v případě potřeby poskytnout individuální pomoc.

Nejodhodlanější a nejvytrvalejší účastníky odmění východ slunce nad mraky a výhledy na africké pláně. Na vrcholu je čas popadnout dech, fotografovat a podle chuti sestoupit k nejbližšímu ledovci. Poté přichází sestup do Barafu Campu, dvouhodinový odpočinek a pokračování dolů do Millennium Campu, který leží poblíž tropického lesa ve výšce 3 950 m n. m. Celkem stráví cestovatelé na nohou až 14 hodin a ujdou 15 km.

Ráno osmého dne expedice přinese účastníkům citelnou úlevu díky nižší nadmořské výšce. Po snídani pokračuje sestup k východu z národního parku, k Mweka Gate (1 640 m), odkud následuje transfer do hotelu. Návrat domů je lepší na tento den neplánovat. Mezinárodní let není přesně to, co tělo po zdolání nejvyššího bodu kontinentu potřebuje.

Alternativní trasy na vrchol Kilimandžára

Machame: Další velmi oblíbená trasa na „střechu Afriky“, někdy nazývaná také „Whiskey Route“. Má pozvolný aklimatizační program a prochází všemi klimatickými zónami Kilimandžára. Začátečníkům se doporučuje zvolit sedmidenní expedici. Pravděpodobnost dosažení vrcholu je v takovém případě přibližně 93,1 %.

Marangu: Známá také jako „Coca-Cola Route“, je jedinou trasou, kde účastníci nespí ve stanech, ale v dřevěných chatách pro 4–8 osob. Ty výrazně zvyšují komfort během období dešťů. Stezka sleduje cestu Hanse Meyera a Ludwiga Purtschellera, kteří jako první dosáhli vrcholu v roce 1889. Úspěšnost se pohybuje mezi 83,8 % a 86,6 %. Začátečníkům se doporučuje šestidenní expedice.

Rongai: Jediná trasa, která vede po zřídka navštěvovaném severním svahu sopky. Začíná v jehličnatém lese a prochází všemi klimatickými zónami Kilimandžára – od obdělávaného pásma s kávovými a banánovými plantážemi až po arktickou zónu s mohutnými ledovci. Úspěšnost se pohybuje od 86 % do 86,6 % podle zkušeností účastníka a délky expedice.

Northern Circuit: Nejnovější a nejdelší trasa na Kilimandžáru, jediná, z níž lze vidět všechny čtyři strany sopky. Nabízí dlouhé pochody, postupné nabírání výšky, pozvolnou aklimatizaci a odstup od frekventovaných stezek, přestože první dny výstupu kopírují trasu Lemosho. Hodí se pro zkušenější účastníky připravené na dlouhé vzdálenosti s převýšením. Statistiky ukazují, že na Uhuru Peak po této trase vystoupí přibližně 81,3 % lidí.

Umbwe: Jedna z nejméně oblíbených, a proto v prvních dnech také nejméně zaplněných tras. Třetí den se stezka napojuje na Lemosho a Machame, do té doby je však považována za náročnější kvůli prudkému stoupání. I tato trasa prochází všemi klimatickými zónami. Úspěšnost dosahuje 97,8 %. Tak vysoké číslo souvisí s tím, že Umbwe si vybírají zkušení cestovatelé. U začátečníků bude úspěšnost pravděpodobně kolem 90 %.

Kilema: Jediná trasa určená pro výstupy na horském kole. Vede po východním svahu souběžně s Marangu, s níž se spojuje u Horombo Campu.

Western Breach: Zřídka využívaná trasa, která vede na vrchol západní průrvou v kráteru Kilimandžára a přes Arrow Glacier Camp (4 860 m). Nízká obliba této stezky souvisí s vysokým rizikem pádu kamenů.

Jaké je počasí na Kilimandžáru?

Nejpříznivější období pro výstup trvá od konce prosince do začátku března a od poloviny června do konce října. V této době panuje v Tanzánii suché a slunečné počasí, které na Kilimandžáro přivádí mnoho účastníků výstupu.

V ostatních měsících prší, i když svahy nezůstávají prázdné. Srážky obvykle přicházejí odpoledne, kdy jsou účastníci expedice už v kempu. Nejméně frekventovaná období mimo hlavní sezonu jsou začátek června, začátek března a konec října.

Zkušení horští průvodci doporučují brát tyto informace jako vodítko, nikoli jako přesnou předpověď. Kvůli klimatické změně je počasí postupně méně předvídatelné, proto je lepší být připraven na jakékoli podmínky.

Je výstup na Kilimandžáro náročný?

Výstup na Uhuru nevyžaduje horolezecké zkušenosti ani vybavení, účastníci nemusejí překonávat dlouhé vzdálenosti ani zažívat stres z přistání na nejnebezpečnějším letišti světa. Nejhorší, co však můžete při přípravě cesty do Tanzánie udělat, je podcenit náročnost, která Vás čeká.

Je trek do základního tábora Everestu těžší než Kilimandžáro?

Trek do základního tábora Everestu se obecně považuje za náročnější než Kilimandžáro kvůli delší délce (12–14 dní) a dlouhodobému pobytu ve vysoké nadmořské výšce, který zvyšuje riziko výškové nemoci. Vrchol Kilimandžára však leží výš a závěrečný výstup je fyzicky náročnější.

Hlavní faktory, které je třeba při výstupu na Kilimandžáro zvážit, jsou:

Čas na aklimatizaci: Trasy na „střechu Afriky“ jsou navrženy na 5 až 8 dní, což znamená, že účastníci mají na aklimatizaci zhruba polovinu času. Rozhodující je vytrvalost účastníků expedice a profesionalita průvodců.

Nadmořská výška: Typickým rysem výstupu na Kilimandžáro je rychlé nabírání výšky až do 5 895 m n. m., zejména na některých trasách. Začátečníkům se proto vyplatí zvolit sedmidenní trasu Lemosho nebo Machame, kde je riziko výškové nemoci nižší.

Klimatické zóny: Stezky procházejí různými klimatickými zónami v poměrně krátkém čase. Tělo se musí rychle přizpůsobovat nejen výšce, ale také změnám teploty a vlhkosti, což může některým účastníkům výstup ztížit.

Chcete vědět víc o cestách po Tanzánii?

Ozvěte se našemu týmu. Procestovali jsme všechny hlavní oblasti Tanzánie. Naši cestovní konzultanti působí přímo pod Kilimandžárem a rádi Vám poradí s plánováním cesty.

Další zajímavé články