První člověk, který zdolal Kilimandžáro

V roce 1885 se území dnešní Tanzánie, Burundi, Rwandy a části Mosambiku stalo německou koloniíNěmecká kolonie v Africe, známá také jako Německá východní Afrika, existovala v letech 1885 až 1918 na území dnešní Tanzánie, Burundi a Rwandy a také v severní části Mosambiku. Měla rozlohu 995 000 km². Byla největší kolonií Německého císařství a žilo v ní přibližně 7,75 milionu obyvatel.. Kilimandžáro se tak stalo nejvyšší horou Německého císařství. O pouhé čtyři roky později, v roce 1889, vystoupili německý geograf Hans Meyer a rakouský horolezec Ludwig Purtscheller jako první Evropané na vrchol této slavné africké hory.

Od prvních expedic na vrchol Kilimandžára uplynulo více než století. Ledovcová pole se mezitím výrazně zmenšila a výstup na Kilimandžáro už nepůsobí tak nedostupně. Tehdy ale terén vypadal jinak a zdolání nejvyššího bodu Afriky bylo mnohem nebezpečnější.

V našem novém článku se dozvíte, kdo byli Meyer a Purtscheller, jak probíhalo „dobytí“ Kilimandžára a jaká fakta se k této historické události vážou.

Kdy bylo Kilimandžáro poprvé zdoláno?

Dne 6. října 1889 Hans Meyer a Ludwig Purtscheller konečně vystoupili na impozantní vrchol Kilimandžára. Celý výstup trval od 27. září do 9. října. Vytrvalý a odvážný cestovatel Meyer zorganizoval svou třetí expedici se zkušeným rakouským horolezcem a učitelem tělocviku Ludwigem Purtschellerem. Shromáždil velkou karavanu místních nosičů a průvodců, prošel britským územím k úpatí masivu Kilimandžára a získal podporu náčelníků kmene ChaggaChagga, psáno také Chaga nebo Wachagga, jsou bantusky mluvící etnická skupina v severovýchodní Tanzánii. Žijí především v oblastech kolem Kilimandžára.. S příslušníky kmene Chagga se setkal už v roce 1887 a tuto zkušenost později popsal v knize „Across East African Glaciers: An Account of the First Ascent of Kilimanjaro“.

V době své třetí expedice na Kilimandžáro byl Meyer už zkušeným horolezcem. Úspěch výstupu však z velké části spočíval v důkladné přípravě celé expedice. Po dvou neúspěšných pokusech pochopil, že hlavní překážkou na cestě k vrcholu bude nedostatek vody a jídla. Zásoby docházely příliš rychle a sestup k úpatí hory kvůli jejich doplnění by zmařil dosažený postup.

Meyer proto trasu pečlivě naplánoval předem. Výrazně mu pomohl také jeho přítel Kurt Johannes, známý jako kapitán Johannes, tehdejší správce Moshi, odkud expedice vyrážela.

Na trase zřídil několik táborů:

• Abbott Camp – v nadmořské výšce 3 894 m n. m.
• Kibo Camp – v nadmořské výšce 4 263 m n. m.
• malý tábor u lávové jeskyně těsně pod hranicí ledovců – v nadmořské výšce 4 578 m n. m.

Díky těmto táborům se mohl několikrát pokusit o dosažení nejvyššího bodu Kiba, aniž by se musel pokaždé vracet na výchozí místo. Nosiči zároveň každých několik dní dopravovali zásoby do táborů v pásmu vysokohorské pouště.

Po odpočinku v posledním táboře Meyer a Purtscheller pokračovali ve výstupu. Vyrazili ve čtyři ráno a kolem poledne dorazili k ledové stěně s 30 metrů hlubokou trhlinou. Meyer ji později pojmenoval „Johannes Notch“ na počest svého přítele a správce Moshi, kapitána Johannese.

Meyer a Purtscheller vysekávali stupy v ledu a postupovali k skalnímu výběžku. Další dvě hodiny šli po okraji kaldery, tedy po hraně kráteru, až dosáhli vrcholu Kiba. Na místě strávili asi 40 minut a poté sestoupili.

Právě 6. října 1889 tedy Meyer a Purtscheller jako první dosáhli nejvyššího bodu Afriky, který Meyer vlastenecky pojmenoval „Kaiser Wilhelm Spitze“. Stalo se tak 64 let před prvním výstupem na Mount Everest. Meyer téměř přesně vypočítal výšku Kilimandžára na 6 010 m n. m. Později, v roce 1952, byla tato hodnota mírně upravena na 5 895 m n. m.

Ludwig Purtscheller se do dějin dobývání Kilimandžára zapsal také. Po výstupu na Mawenzi, konkrétně na jeho druhý nejvyšší bod, jej pojmenoval po sobě. Zdá se, že se horolezec jednoduše spletl a domníval se, že jde o nejvyšší vrchol sopky Mawenzi. Výška, kterou zdolal, však činila pouze 5 120 m n. m., zatímco nejvyšší bod Mawenzi dosahuje 5 148 m n. m. a dnes nese jméno vedoucího první úspěšné expedice, Hanse Meyera.

Celá expedice stála Meyera přibližně 30 000 marek. Byl to jeho třetí pokus o výstup na Kilimandžáro.

Je důležité připomenout, že v roce 1961 udělila Británie nezávislost Tanganice, pevninské části dnešní Tanzánie. Už následující rok, v roce 1962, byl vrchol Kaiser Wilhelm Peak přejmenován na „Uhuru Peak“, což ve svahilštině znamená „Vrchol svobody“.

Dřívější pokusy o dosažení vrcholu Kilimandžára

Zaznamenaná historie výstupů na Kilimandžáro začíná v 19. století. V této části se podíváme na nejstarší pokusy.

Johannes RebmannJohannes Rebmann byl německý misionář a badatel. Je znám jako jeden z prvních Evropanů, kteří se vydali do vnitrozemí Afriky od pobřeží Indického oceánu. Byl také prvním Evropanem, který objevil Kilimandžáro. a Johann Ludwig KrapfJohann Ludwig Krapf byl německý misionář a africký cestovatel. V roce 1848 objevil Kilimandžáro a v roce 1849 horu Kenya., dva němečtí misionáři a cestovatelé, byli prvními Evropany, kteří začali ve 40. letech 19. století o Kilimandžáru psát. Rebmann se dokonce pokusil na Kilimandžáro vystoupit, dostal se však jen ke sněžné čáře. Byl prvním Evropanem, který Kilimandžáro objevil. Ještě dlouho poté nedokázal přesvědčit západní geografickou obec, že na vrcholu Kilimandžára leží sníh. Uvěřit sněhu v horké rovníkové Africe bylo obtížné i pro respektované badatele.

O horách, mezi nimiž pravděpodobně bylo i Kilimandžáro, se však neafričtí autoři zmiňovali už od starověku. Ptolemaios, Aischylos i Hérodotos je spojovali s prameny Nilu a popisy sněhu. Martín Fernández de Enciso ve své „Summa de Geografía“ z roku 1519 poznamenal, že západně od Mombasy leží „mimořádně vysoký“ etiopský Olymp a za ním Měsíční hory, odkud Nil pramení.

První vážné expedice na Kilimandžáro

Hrabě Samuel Teleki z Rakousko-Uherska podnikl první vážný pokus o výstup na Kibo, nejvyšší vrchol Kilimandžára, v roce 1887. Společně s rakouským poručíkem Ludwigem von Höhnelem vedl expedici čítající více než 300 nosičů. Po řece Pangani dorazili k hoře Meru, 40 km jihozápadně od Kilimandžára, a poté se pokusili vystoupit na Kilimandžáro.

Také Teleki se však dostal pouze ke sněžné čáře. Kvůli „potížím s ušním bubínkem“ se musel vrátit. Přesto se mu podařilo prozkoumat značnou část Východoafrického riftu a jeho jméno zůstává zapsáno v historii dobývání Kilimandžára.

Později podnikl americký přírodovědec Dr. Abbott, který přijel především studovat místní faunu a flóru, poměrně zoufalý pokus o výstup na hlavní vrchol Afriky. Už na začátku expedice na Kilimandžáro se mu udělalo velmi špatně, patrně kvůli akutní horské nemoci, a cesta pro něj skončila. Abbottův partner Otto Ehlers z Německé východoafrické společnosti však pokračoval dál. Jak daleko se dostal, zůstává nejasné. Ehlers později tvrdil, že dosáhl výšky 5 904 m n. m. Jak dnes víme, je to ve skutečnosti o 8 metrů více než nejvyšší bod hory. Různé nesrovnalosti zpochybnily pravdivost Ehlersových tvrzení, a jeho prohlášení proto nebylo bráno vážně.

Přestože pokusy o zdolání Kilimandžára selhaly, Teleki i Abbott sehráli důležitou roli v úspěchu budoucí expedice na „střechu Afriky“. Teleki například Meyerovi poskytl užitečné informace o výstupu – náhodně se setkali během Meyerovy první cesty do regionu v roce 1887. Abbott zase pomohl s ubytováním v Moshi během úspěšné expedice na Kilimandžáro v roce 1889.

Meyer se o výstup na Kilimandžáro pokoušel opakovaně, s neúspěchy i úspěchem. Po prvním pokusu v roce 1887, kdy dosáhl výšky 5 400 m n. m., se odhodlaný německý cestovatel následující rok vrátil s cílem dosáhnout dnešního Uhuru Peak, cíle všech expedic na Kilimandžáro. Tentokrát ho doprovázel zkušený cestovatel po Africe Dr. Oscar Baumann z Rakouska.

Pro svůj ambiciózní záměr si bohužel zvolili špatnou dobu. Právě začalo Abushiriho povstáníAbushiriho povstání, známé také jako povstání obchodníků s otroky (německy Sklavenhändlerrevolte), probíhalo v letech 1888 až 1889 a zapojilo arabské, svahilské i africké obyvatelstvo pobřeží dnešní Tanzánie. Toto pobřeží bylo v roce 1888 navzdory protestům pronajato Německu sultánem ze Zanzibaru. Povstání nakonec potlačily německé expediční síly pod velením Hermanna Wissmanna. – arabské povstání proti německým obchodníkům na východoafrickém pobřeží. Meyer a Baumann byli zajati, spoutáni a drženi jako rukojmí šejchem Abushirim, vůdcem povstalců. Oba nakonec přežili, ale až po zaplacení výkupného ve výši deseti tisíc rupií.

První dva Meyerovy pokusy o výstup na Kilimandžáro tedy nebyly příliš úspěšné. Třetí expedice však cestovateli otevřela nové obzory. Společně s Ludwigem Purtschellerem se stal prvním člověkem, který zdolal Kilimandžáro.

Kdo byl Hans Meyer?

Německý badatel a cestovatel se narodil 22. března 1858 v malém městě Hildburghausen. Už jako dítě projevoval mimořádnou zvídavost a touhu po nových znalostech. Zvlášť ho fascinovala kartografie a geografická literatura. Hans byl synem bohatého nakladatele z Lipska. Nastoupil na Lipskou univerzitu, kde studoval geografii a přírodní vědy. Zároveň začal snít o cestách do vzdálených zemí.

Na svou první velkou expedici se Meyer vydal ještě jako student. V roce 1879 odjel do Spojených států a tato cesta se stala jeho vstupem do světa výprav. Cestoval po Andách v Jižní Americe i po pohoří Rwenzori v Africe. Všechny tyto expedice však byly jen přípravou na jeho historický výstup na Kilimandžáro.

Po zdolání nejvyššího bodu Afriky Meyer dál studoval ledovce a vulkanický masiv Kilimandžára. Například v roce 1894 spolu s německým ilustrátorem Ernstem Platzem obešel celou horu, zkoumal její zalednění a místní terén zachytil v kresbách. I během této poslední expedice na Kilimandžáro učinil Meyer řadu objevů souvisejících s vlastnostmi afrických sopek.

Ernst Platz sice nepatřil k horolezecké elitě své doby, přesto má za sebou několik významných prvovýstupů, mimo jiné na německý Watzmann a alpské Violet Towers v roce 1895. Na Kilimandžáru byl po něm pojmenován vnitřní kužel sopky Shira. Po převzetí území Brity po první světové válce však byl název Platz Cone omylem změněn na Place Cone.

Vrátíme-li se k Meyerovi a jeho přínosu pro rozvoj horolezectví, stojí za zmínku jeho výstup na Kanárských ostrovech v roce 1894 a průzkum sopky v Ekvádoru v roce 1904. I tyto dvě významné expedice přinesly řadu důležitých objevů. V roce 1899 se Meyer stal profesorem na Lipské univerzitě, kde byl v roce 1915 jmenován ředitelem Ústavu koloniální geografie.

Hans Meyer zemřel v Lipsku 5. července 1929 ve věku přes 70 let. Během svého výrazného a událostmi naplněného života nejen vykonal skutečný horolezecký čin, když jako první vystoupil na vrchol tehdy téměř nedostupné africké hory, ale také významně přispěl k poznání tehdy málo známých zemí a národů.

Kdo byl Ludwig Purtscheller?

Meyerův partner při expedici na Kilimandžáro, Ludwig Purtscheller, se narodil 6. října 1849 v Innsbrucku-Wiltenu v Tyrolsku. Od mládí ho silně přitahovaly hory a využíval každou příležitost k túrám. Tato horolezecká vášeň ho přivedla ke zdolání více než 1 600 vrcholů po celém světě. V tehdejší době šlo o mimořádně vzácný počet úspěšných výstupů.

V dospívání vstoupil mladý Ludwig do místního turistického klubu a aktivně se účastnil alpských výprav. Tyto rané výstupy mu daly pevný základ pro další cesty. Nějaký čas pracoval také jako úředník v těžební společnosti, kde získal cenné znalosti mineralogie, které se mu později na cestách hodily.

Zdolávání horských vrcholů nebylo jediným posláním tohoto všestranného muže. Druhou část profesního života zasvětil výuce. Po složení zkoušky učitele tělocviku v Grazu se nejprve usadil v Klagenfurtu a v roce 1877 se přestěhoval do Salcburku. Tam až do své smrti působil jako učitel na pedagogickém ústavu a státní střední škole.

Purtschellerovi současníci vzpomínali, že tento nadaný a odvážný badatel měl rozsáhlé znalosti geografie, geologie, mineralogie, botaniky, zoologie, folkloru i historie. Byl výmluvný, plynně hovořil italsky i francouzsky a těšil se obdivu kolegů i dalších horolezců.

Purtscheller dokázal úspěšně spojit učitelskou dráhu s častými expedicemi do Alp. Během svých túr často odmítal pomoc místních průvodců, hledal vlastní cestu horami a čelil strachu i neznámu. Mezi horolezci byl považován za skutečného hrdinu a často se vyprávělo o jeho odvážných výpravách a výkonech.

Ludwig Purtscheller zemřel krátce po svých 51. narozeninách. Stalo se to 3. března 1900 po nehodě na Aiguille du Dru u Mont Blancu ve Francii. Po pádu do ledové trhliny utrpěl vážná zranění, z nichž se už nezotavil.

Lauwo nebo Amani: kdo doprovázel evropské dobyvatele Kilimandžára?

Během expedice v roce 1889 doprovázelo Evropany k vrcholu Kilimandžára 16 Afričanů z kmene Chagga. Zůstali se skupinou tak dlouho, dokud to bylo snesitelné, ale s rostoucí nadmořskou výškou trpěli horskou nemocí a chladem. V určitém bodě se zastavili. Nejvýše s Meyerem a Purtschellerem pokračoval pouze jeden člověk, dodnes se však vedou debaty o tom, kdo to byl.

Mnohé zdroje, zejména africké, připisují tento hrdý titul muži jménem Yohani Kinyala Lauwo, známému také jako „Old Man of Kilimanjaro“ – nápisu, který zdobí pamětní desku v Národním parku Kilimandžáro. Lauwova účast však vyvolává otázky.

Hlavním argumentem proti Lauwovi je nesoulad dat. Tanzanec se narodil kolem roku 1871, jiné zdroje uvádějí rok 1872 nebo 1867, a zemřel 10. května 1996. Pokud by byl Meyerovým průvodcem skutečně v 18 letech a zemřel v roce 1996, dožil by se 125 let, což zní krajně nepravděpodobně.

Lauwo byl skutečně průvodcem a pravděpodobně vystoupil na Kilimandžáro mnohokrát jako doprovod expedic. Jeho první výstup však téměř jistě neproběhl v roce 1889 s Hansem Meyerem a Ludwigem Purtschellerem. Kariéru průvodce začal nejspíš ve 40. letech 20. století.

Sám Lauwo si navíc během života nedokázal vybavit podrobnosti této cesty. Předpokládá se, že zmatek vznikl kolem 100. výročí dobytí Kilimandžára v roce 1989, kdy místní úřady usilovně hledaly pamětníky legendární expedice, které by mohly ocenit.

Poté, co byl Lauwo omylem vybrán jako místní osobnost, která jako první z jeho krajanů vystoupila na nejvyšší horu Afriky, začali tuto legendu aktivně podporovat jeho příbuzní, média i sám Lauwo. Dokonce jednou tvrdil, že Johannes Notch byl pojmenován po něm, ačkoli, jak už bylo zmíněno, Meyer slavnou trhlinu pojmenoval po svém příteli, správci Moshi – kapitánu Johannesovi.

Pokud jde o Meyerův výstup, jeho hlavním průvodcem byl zkušený profesionální horolezec Purtscheller. Meyer si ho vědomě vybral jako společníka a průvodce a přivezl ho z Evropy. Byl tu však ještě jeden člověk – místní nosič, který s Němci došel dál než kdokoli jiný, na vrchol však nevystoupil. Tímto mužem byl Muini Amani, nikoli Lauwo.

Muini nebo Mwuni Amani, přibližně 1869 až 1909, byl nosič a kuchař z Pangani, malého města na pobřeží dnešní Tanzánie. Když mu bylo asi 20 let, doprovázel Evropany na jejich ambiciózní cestě ke „střeše Afriky“, jak dokládají Meyerovy záznamy. Jeho účast logicky zapadá do chronologie událostí. Expedice na Kilimandžáro připlouvaly lodí a němečtí badatelé vzali Amaniho s sebou z pobřeží.

Muini Amani však na vrchol sopky Kibo nevystoupil. S Meyerem a Purtschellerem skutečně došel dál než ostatní doprovod, nakonec ale zůstal čekat na Evropany v jeskyni, která byla později pojmenována po Hansi Meyerovi. Neměl profesionální vybavení ani vhodné oblečení.

V knize Antona Zieglera „Explorers of the Mountains, Volume 2“ (Anton Ziegler: Ludwig Purtscheller. Eine Auswahl. Erschließer der Berge, Band 2) z roku 1926 se uvádí, že Hans Meyer a Ludwig Purtscheller byli samostatní cestovatelé a Muini Amani z Pangani byl pouze nosičem k posledním bivakovacím místům, tedy táborům. V knize je například citován Purtscheller:

Jméno Muiniho Amaniho se objevuje znovu i později. Je zřejmé, že jeho hlavním úkolem bylo dopravit věci do tábora, takže od začátku nebylo zamýšleno, aby s badateli vystoupil až na vrchol:

Další důkazy o Amaniho účasti v legendární expedici najdeme přímo v Meyerově knize „Across East African Glaciers: An Account of the First Ascent of Kilimanjaro“:

Meyerovy deníky obsahují četné zmínky o Tanzanci, který se na rozdíl od Lauwa skutečně účastnil prvního výstupu na Kilimandžáro. Při takovém množství důkazů působí o to podivněji, že místní úřady a média po mnoho let dál podporovaly legendu o Lauwovi.

Doslov

První úspěšný výstup na Kilimandžáro udělal z Hanse Meyera osobnost světového významu. Jeho pozorování ledovců, mapování a trigonometrická měření dlouho tvořila základ mnoha studií hor a sopek. Jako nakladatel také aktivně šířil informace o svých cestách a objevech. Vydával rozsáhlé a podrobné zprávy založené na vlastních denících. Díky nim dnes známe mnoho detailů a faktů o této vzdálené historické události.

V desetiletích následujících po jeho úspěchu na Kilimandžáru dokázalo Meyerův výkon zopakovat jen málo lidí. Například druhý úspěšný výstup na Kaiser Wilhelm Peak se uskutečnil až o 20 let později, v roce 1909. V roce 1927 se skotská horolezkyně Sheila MacDonald stala první ženou, která dosáhla vrcholu Kilimandžára. Teprve koncem 50. let 20. století vznikly ustálené trasy k vrcholu a tábory podél cesty.

Chcete vědět víc o cestách po Tanzánii?

Ozvěte se našemu týmu. Procestovali jsme všechny hlavní oblasti Tanzánie. Naši cestovní konzultanti působí přímo pod Kilimandžárem a rádi Vám poradí s plánováním cesty.

Další zajímavé články