Pozorování ptáků v Katavi, u jezera Rukwa a na pobřeží Tanganiky

Západní Tanzánie zahrnuje rozlehlá chráněná území s početnými populacemi ptáků. Ve srovnání s národními parky na severu Tanzánie a rezervacemi blíže Indickému oceánu sem míří méně cestovatelů na birdwatchingové cesty a oblast stojí spíše stranou turistické pozornosti. Právě v tom je ale její vlastní přitažlivost. Druhová rozmanitost se na první pohled nemusí jevit tak bohatá jako v lépe prozkoumaných parcích a rezervacích, přesto zde čeká působivá krajina i divoká zvěř včetně ptačích druhů, které se častěji spojují se střední než s východní Afrikou. Zvlášť zajímavé jsou národní parky a lesní rezervace kolem dlouhých jezer Riftového údolí, kde se otevírá mnoho možností k terénnímu pozorování i setkáním se vzácnými a krásnými ptáky.

Pokud Vás zajímají nejznámější oblasti Tanzánie, doporučujeme také ptactvo Serengeti a Ngorongoro a avifaunu horských národních parků Arusha a Kilimandžáro. Výjimečné možnosti pozorování ptáků přinášejí i chráněná území Mikumi, Nyerere a Selous. Pohledy do krajiny a pestré druhy ptáků na Zanzibaru a v Dar es Salaamu pak dále rozšiřují možnosti pro každého, kdo se chystá za ptáky do Tanzánie.

Národní park Katavi

Katavi je rozsáhlý národní park v západní Tanzánii. Oblast kdysi sloužila jako loviště Otty von Bismarcka, kancléře Německého císařství v 19. století, později se stala rezervací, kde pokračoval regulovaný lov. Dnes jde o chráněný národní park v odlehlém regionu, a proto sem turisté přijíždějí jen zřídka. Řada jeho částí, podobně jako v Národním parku Ruaha, je z ornitologického hlediska kvůli odlehlosti málo prozkoumaná. Pro birdwatchery je to však mimořádně zajímavé místo. Portál ebird.org u této lokality uvádí pouze 230 druhů s potvrzeným pozorováním, přičemž dosud bylo odesláno jen 25 seznamů pozorování. Odhady naznačují, že v oblasti Katavi může žít více než 400 druhů ptáků, a pozorovatelé, kteří sem přijedou, tak mohou významně přispět k poznání místní avifauny.

Park leží v údolí, z velké části tvořeném zaplavovanými loukami a sezonními řekami a jezery, která v období sucha částečně nebo úplně vysychají. Téměř všechny menší řeky ústí do řeky Katuma, která odvádí vodu na jihovýchod do jezera Rukwa, ekologicky propojeného s parkem.

Z vodních ptáků zde bývá pozorován ibis hnědý (Plegadis falcinellus), zejozob africký (Anastomus lamelligerus), volavka vlasatá (Ardeola ralloides) a pelikán bílý (Pelecanus onocrotalus), údaje o jejich početnosti však chybějí.

V oblasti lze spatřit také poštolku jižní (Falco naumanni) a snovače tanzanského (Ploceus reichardi). Druhý z nich je považován za endemit Tanzánie, i když v posledních letech byl pozorován i v sousední Zambii poblíž hranice, nedaleko jezera Nyasa. V Katavi vyhledává především mokřady. Na ebird.org není pro tuto lokalitu uveden, takže nález tohoto nápadně zbarveného téměř endemického ptáka bude pro birdwatchery cestující do západní Tanzánie zvlášť zajímavý.

V Katavi se objevily zajímavé zprávy o výskytu člunozobce afrického (Balaeniceps rex). Tento druh je veden jako zranitelný a jeho pozorování v Tanzánii jsou poměrně vzácná. Tito ptáci obývají hluboké mokřady, obvykle v odlehlých a obtížně přístupných místech, často v porostech papyru. Spatřit člunozobce a pořídit jeho fotografii patří k cenným úspěchům každého pozorovatele ptáků. Mokřady v Katavi mohou nabídnout slibné možnosti setkání s tímto nenápadným druhem, jeho samotářský způsob života však hledání výrazně ztěžuje.

Člunozobec africký, dříve označovaný také jako člunozobec velký, je dnes jediným žijícím zástupcem své skupiny. Jméno získal podle mohutného zobáku, který připomíná botu nebo hlavu mořského savce. Delší zobáky mají pouze pelikáni a někteří velcí čápi, žádný z nich je však nemá širší, tedy s větším obvodem. Zobák člunozobců je poměrně těžký, a ptáci jej proto při odpočinku často pokládají na hruď. Všechny části těla jsou u nich velké a velcí jsou i oni sami – někteří jedinci dorůstají výšky až 152 cm. Hlava člunozobce přitom působí nepoměrně malá.

Zajímavé jsou i zvuky, které člunozobci vydávají. Obecně jde o tiché ptáky, občas však od nich lze zaslechnout zvuk připomínající bučení krávy. Mláďata při žebrání o potravu vydávají zvuky velmi podobné lidskému škytání. Častěji spolu člunozobci komunikují prostým klapáním zobáků.

Člunozobec má mimořádně krásné opeření, zvlášť nápadné ve chvíli, kdy pták nehybně stojí. Kdo jej spatří v přirozeném prostředí, má vzácné štěstí. V 70. letech 20. století jej přední afričtí ornitologové řadili mezi pět ptáků, které si nejvíce přáli vidět, přestože takové setkání bylo obtížné. Dnes, kdy jeho světová populace klesá a čítá nanejvýš 5 300 jedinců, je touha spatřit tohoto impozantního ptáka ještě silnější.

V Národním parku Katavi lze pozorovat řadu pozoruhodných druhů včetně zobouna afrického (Rynchops flavirostris), mandelíka raketového (Coracias spatulatus) se světle modrým břichem a dlouhým vidličnatým ocasem, strakapouda Stierlingova (Dendropicos stierlingi), drozda kurrichanského (Turdus libonyana), skalníka angolského (Monticola angolensis) a vdovky širokoocasé (Vidua obtusa) s nápadným ocasem.

V západní a jižní Tanzánii se vyskytuje bělořit Arnotův (Myrmecocichla arnotti). Druhá část jeho vědeckého jména – arnotti – pochází z příjmení sběratele Arnotta, jak uváděl první popis druhu. Skutečné příjmení sběratele se přitom psalo s jedním „t“: David Arnot. Jméno zapsané ornitology však zůstalo beze změny. Jak už to bývá, co je jednou napsáno ptačím perem, sekerou nesetnete.

Poštolka Dickinsonova (Falco dickinsoni) se v této části Tanzánie dosud vyskytuje, severněji v západních oblastech země už však její přítomnost zaznamenávána není. Národní park Katavi celkově působí jako fascinující a ekologicky rozmanité místo s velkým prostorem pro další průzkum. Čeká na odhodlané pozorovatele, kterým nevadí vydat se hluboko do mokřadů.

Jezero Rukwa

Jezero Rukwa, ležící jihovýchodně od Národního parku Katavi, probíhá souběžně s nejhlubším jezerem Afriky, jezerem Tanganika. Je výrazně kratší, má však stejný původ jako součást Velké příkopové propadliny a bývá považováno za její větev. Rozdíl v hloubce obou jezer je nápadný. Jezero Tanganika dosahuje maximální hloubky 1 471 m a průměrné hloubky 570 m, zatímco průměrná hloubka jezera Rukwa činí jen něco přes 3 m. Vzhledem k mělké vodě není překvapivé, že jezero Rukwa v minulosti několikrát vyschlo. Některé zdroje navíc uvádějí, že zde žije největší populace krokodýlů v Tanzánii.

Do jezera Rukwa přitéká několik řek, žádný odtok však nemá. Obklopují je bažiny s porosty rákosu a papyru, zatímco přilehlé louky s nízkou trávou bývají často zaplavované. Tato úrodná stanoviště vytvářejí příznivé podmínky pro mnoho druhů ptáků. Ochranáři však upozorňují na rizika spojená s nedávným objevem významných ložisek helia v oblasti jezera. Od poloviny 20. století navíc těžba, včetně dobývání zlata, vedla k únikům rtuti do jezera. Zprávy popisují výrazné poškození místního ekosystému způsobené zemědělským rozvojem, odlesňováním pobřežních lesů a výstavbou přehrad a zavlažovacích systémů na řekách, které Rukwu napájejí.

Na jezeře Rukwa bylo zaznamenáno více než 350 druhů ptáků. Vzhledem k odlehlosti a obtížné přístupnosti oblasti však dostupná data nemusí být úplně aktuální. Jezero obývá pelikán bílý (Pelecanus onocrotalus) i další vodní ptáci. Pelikán bílý dorůstá výšky až 180 cm a jeho zobák měří 29 až 47 cm. Rozměrný hrdelní vak snadno pojme velké ryby z čeledi cichlid, které patří k jeho oblíbené potravě, případně i mládě jiného ptačího druhu. Tito impozantní ptáci jsou skuteční masožravci. Pozoruhodné je, že hrdelní vak pelikána bílého unese najednou až 4 kg ryb.

Jezero Rukwa je známé jako největší stanoviště pelikánů bílých (Pelecanus onocrotalus) v Africe. Na tomto rozlehlém jezeře hnízdí působivá kolonie čítající desítky tisíc těchto majestátních ptáků. Nejnovější pozorování zmiňují počet 80 000 pelikánů. Pelikáni bílí dávají přednost mělkým sladkovodním nádržím s poměrně teplou vodou, což z jezera Rukwa dělá ideální prostředí.

Vody jezera přitahují také řadu dalších ptačích druhů. Patří mezi ně rybák bělokřídlý (Chlidonias leucopterus), husice ostruhatá (Plectropterus gambensis) a ibis hnědý (Plegadis falcinellus). Pozorovat zde lze také zobouna afrického (Rynchops flavirostris), snadno rozpoznatelného podle výrazného oranžového zobáku viditelného i z dálky. Zobouni obvykle vytvářejí kolonie o několika desítkách párů a často se pohybují v blízkosti dalších druhů ptáků, což přináší zkušeným pozorovatelům bohaté možnosti.

V okolí jezera Rukwa lze spatřit snovače tanzanského (Ploceus reichardi), endemický druh Tanzánie. Tito snovači vyhledávají především bažinatá stanoviště, zejména husté rákosiny. Tvoří velké kolonie a jejich živě olivově žlutá záda a boky výrazně vystupují z okolní zelené trávy.

Při průzkumu jezera a jeho okolí se jen velmi vzácně objevily zprávy o výskytu plachého člunozobce afrického (Balaeniceps rex), jeho přítomnost je však nepravděpodobná. Zaznamenáni byli také plameňáci malí (Phoeniconaias minor), spíše však jako migrující návštěvníci než stálí obyvatelé jezera. Mezi další druhy pozorované u jezera Rukwa patří poštolka jižní (Falco naumanni), chřástal polní (Crex crex), moták stepní (Circus macrourus) a občas také ouhorlík stepní (Glareola nordmanni). Mělká voda jezera je zároveň vhodným prostředím pro jeřába laločnatého (Grus carunculata).

Mokřady jsou pro tento druh zásadní. V Tanzánii se celkem vyskytují pouze dva druhy jeřábů: jeřáb laločnatý a jeřáb paví. Oba jsou ohrožené. Jeřáb laločnatý (Grus carunculata) je na tom o něco lépe než jeřáb paví (Balearica pavonina), stále jej však ohrožuje úbytek stanovišť způsobený degradací mokřadů. K jeřábům je nutné přistupovat opatrně a nepřibližovat se příliš, zejména v době, kdy vyvádějí mláďata. Mohou se snadno vyplašit, reagovat agresivně a zaútočit i na člověka.

Údolí jezera je považováno za nejjižnější stanoviště pštrosa dvouprstého (Struthio camelus) v Tanzánii. Tito ptáci vyhledávají otevřené prostory s trávou nepřesahující 1 m. Voda pro pštrosy není zvlášť důležitá, protože dostatek tekutin získávají z potravy, přesto jim údolí jezera poskytuje vhodné prostředí.

Rákosiny na zaplavovaných plochách přitahují také bukače velkého (Botaurus stellaris), typického brodivého ptáka, který se v rákosí dokáže výborně skrýt. Jeho opeření splývá se suchými stébly, zejména když stojí na jedné noze s nataženým krkem a hlavou vzhůru. Napodobuje tak shluk rákosových stébel a v této poloze vydrží dlouho – buď trpělivě číhá na ryby, žáby a různý hmyz, nebo zůstává bez pohybu při blížícím se nebezpečí.

Oblast navštěvují i nápadně krásní čápi černí (Ciconia nigra). Spatřit je u jezera je otázkou štěstí. Tito ptáci jsou známí plachostí, vyhýbají se lidem a mnoho z jejich života zůstává nepoznané. Největší šanci na setkání s čápy černými dávají jižní a východní břehy jezera, kde zimují po migraci z Evropy a Asie.

Mezi další zajímavé druhy, které stojí za to u jezera Rukwa hledat, patří chřástal malý (Zapornia pusilla), označovaný také jako chřástal bažinný. Měří průměrně 18 cm a váží jen 20–50 g. Hledejte jej v porostech u vody nebo přímo na vodní hladině mezi plovoucí vegetací. Za pozornost stojí také strakapoud Bennettův (Campethera bennettii) a strakapoud núbijský (Campethera nubica) a malý dravec poštolka rudonohá (Falco vespertinus).

Podél jihovýchodního pobřeží jezera Rukwa je známá populace skřivana běloocasého (Mirafra albicauda). Tito skřivani mají v Africe jen několik izolovaných populací a nadále se diskutuje o existenci poddruhů. Místní forma se nazývá Mirafra albicauda rukwensis. Ptáci zpívají za letu a jejich melodie se nesou krajinou, když se vznášejí zhruba 30 m nad zemí. Poté skřivan běloocasý prudce klesne, popoběhne krátkou vzdálenost a tím svůj zpěvní let zakončí.

Lesní rezervace Loazi-Kalambo a okolní oblasti

Západně od jezera Rukwa leží horská plošina Ufipa, sevřená mezi dvěma starobylými jezery Riftového údolí: Tanganikou a Rukwou. Plošina vystupuje do nadmořské výšky přes 2 000 m a její svahy pokrývají miombové lesy. Na samotné plošině se nachází jezero a mokřad, na západní straně pak několik bažinatých údolí. Oblast je mimořádně zajímavá výskytem mnoha ptačích druhů, které jsou typičtější pro střední než pro východní Afriku. Lesní rezervace a řeky, které jimi protékají, přitahují pestrá místní ptačí společenstva.

Jedním z pozoruhodných ptáků této oblasti je drop Denhamův (Neotis denhami). Dříve byl na plošině hojný a zdejší populace byla považována za největší v Tanzánii, jeho současný výskyt je však nejistý. Druh bohužel ohrožuje rozšiřování pastvin a hrozí mu vyhynutí.

Amarant hnědý (Lagonosticta nitidula), skřivan angolský (Mirafra angolensis) a budníček Lauřin (Phylloscopus laurae) patří k dalším obyvatelům střední Afriky, kteří byli v této oblasti pozorováni. Ornitolog Wolfrid Rudyerd Boulton pojmenoval budníčka Lauřina po své ženě, která získala první exemplář použitý k popisu druhu. Tyto tři druhy žijí podél jihovýchodního břehu Tanganiky, kde dosahují severního okraje svého areálu. V jiných částech země se hledají obtížně, což z lesních rezervací plošiny Ufipa dělá výjimečné místo pro jejich pozorování.

Na plošině lze najít drozda afrického (Turdus pelios) a zvonohlíka západního (Crithagra frontalis). Zajímavé je, že jejich další populace se nacházejí daleko v jiných částech země. Totéž platí pro cistovníka černouzdičkového (Cisticola nigriloris) a bulbula žlutočárkovaného (Phyllastrephus flavostriatus).

Vyskytuje se zde také linduška Füllebornova (Macronyx fuelleborni), výrazný zpěvný pták z čeledi konipasovitých. Pozná se podle žlutého hrdla a hrudi zdobené černým pruhem ve tvaru písmene V. Tento pták má dva poddruhy; jeden žije výhradně v jihozápadní Tanzánii, areál druhého zasahuje do sousedních zemí. Oba poddruhy lze najít v lesních rezervacích Loazi-Kalambo a v okolních oblastech. Jméno ptáka připomíná Friedricha Fülleborna, německého lékaře specializovaného na tropické choroby a parazitologii. Dr. Fülleborn v těchto odlehlých regionech významně působil v době, kdy pevninská Tanzánie spadala pod Německé císařství. Jeho jméno nesou i vědecké názvy dalších druhů, včetně Füllebornovy cichlidy, endemické ryby jezera Nyasa, a chameleona Trioceros fuelleborni, endemita Tanzánie.

Dalším velmi krásným ptákem žijícím v lesích na plošině je vousák miombový (Tricholaema frontata). I tento druh je typičtější pro střední Afriku a obývá husté miombové lesy, jak naznačuje jeho anglické jméno. Zajímavé je, že vousáci miomboví zde žijí vedle vousáků čeločervených (Tricholaema diademata), aniž by se jejich populace jakkoli křížily. Jde o příbuzné druhy, druhý z nich však dává přednost otevřenějším prostorům – loukám s rozptýlenými stromy a porostům akácií.

Lesy plošiny Ufipa obývá pozoruhodně krásný strdimil Anchietův (Anthreptes anchietae) a akalat Bocageův (Sheppardia bocagei) – další dva typičtí zástupci střední Afriky. O druhém z nich se ví jen málo, takže jeho nález v lesních rezervacích Loazi-Kalambo by byl pro každého birdwatchera velmi cenný.

Dva další zástupci druhů střední a východní Afriky, linduška růžovohrdlá (Macronyx ameliae) a astrild kobylčí (Paludipasser locustella), osídlují otevřenější plochy, zejména záplavová území. Oba druhy lze najít na zaplavovaných loukách s nízkou vegetací. Astrildi kobylčí přitom vedou téměř trvale pozemní způsob života.

V těchto místech žije mnoho dalších zajímavých a neobvyklých druhů; vyjmenovat všechny by bylo obtížné. Jako příklad lze uvést krombeca červenohlavého (Sylvietta ruficapilla), pro něhož lesy této plošiny a pobřeží jezera Rukwa představují severní okraj areálu. Jezero Sundu na plošině přitahuje zrzohlávku jižní (Netta erythrophthalma), ouhorlíka říčního (Glareola pratincola) a potápku roháče (Podiceps cristatus). Tato potápka je ve východní Africe považována za stále vzácnější druh. Z endemitů zde lze potkat snovače tanzanského (Ploceus reichardi).

Národní park pohoří Mahale

Národní park pohoří Mahale leží na východním břehu jezera Tanganika. Tvoří jej zalesněné horské pásmo. Zaznamenaných druhů ptáků zde zatím není mnoho – jen kolem 200. Důvodem je mimo jiné slabé ornitologické prozkoumání regionu. Předpokládá se, že druhová rozmanitost této zóny je širší, a národní park tak stále čeká na terénní badatele i nadšené birdwatchery. Zajímavé je, že tato vysokohorská oblast, stejně jako plošina Ufipa, leží východně od Tanganiky, biomy obou lokalit se však výrazně liší.

Na krásném území národního parku lze najít ptáky, jako je apalis kungweský (Apalis argentea), jehož místní poddruh je pro oblast endemický. Totéž platí pro poddruhy následujících druhů: bulbul žlutočárkovaný (Phyllastrephus flavostriatus), budníček žlutohrdlý (Phylloscopus ruficapilla), lejskovec žlutobřichý (Platysteira concreta), alethe hnědoprsá (Chamaetylas poliocephala) a některé další.

Jeden druh z tohoto seznamu si zaslouží samostatnou zmínku. Je to krásný pták; samci mají syté barvy včetně žluté, zelené, modré, červené a fialové, často i s kovovým leskem. Řeč je o strdimilu královském (Cinnyris regius). Strdimilové jsou drobní ptáci s dlouhými, dolů zahnutými zobáky. Přelétají z květu na květ a při krmení se dokážou vznášet ve vzduchu. Bývají považováni za africko-asijský protějšek světoznámých amerických kolibříků. V Tanzánii bylo pozorováno více než 50 druhů strdimilů.

Za endemický lze v pohoří Mahale považovat ještě jeden druh: snovače tanzanského (Ploceus reichardi).

Mezi další obyvatele lesů národního parku na březích jezera Tanganika patří moudivláček šedý (Anthoscopus caroli). Má mnoho poddruhů a jeden z nich byl nalezen právě zde. Nedaleko, na plošině Ufipa, žije další poddruh tohoto moudivláčka.

Velmi vzácným ptákem Tanzánie je špaček Stuhlmannův (Poeoptera stuhlmanni). Zdá se, že je pozorován pouze na pobřeží jezera Tanganika. Téměř totéž platí pro cvrčilku bambusovou (Locustella alfredi). O zástupcích tohoto druhu se ví jen málo. Pokud se Vám je podaří v Tanzánii spatřit a zaznamenat pozorování do mapy, půjde o cenný údaj.

Mezi další druhy pozorované v této lokalitě patří vlha skořicovoprsá (Merops oreobates), žluva horská (Oriolus percivali), housenčík šedý (Ceblepyris caesius), špaček Wallerův (Onychognathus walleri), špaček Sharpův (Poeoptera sharpii) a červenka bělohvězdá (Pogonocichla stellata).

V lesích a okolních oblastech pohoří Mahale jsou nápadní pěnkavec žluví (Linurgus olivaceus) a zvonohlík jižní (Crithagra hyposticta). A samozřejmě také strdimilové, kteří snadno přitáhnou pozornost: strdimil bronzový (Nectarinia kilimensis) a strdimil lesní (Cinnyris fuelleborni).

Strakapoud jemnopáskovaný (Campethera taeniolaema) je dalším zajímavým ptákem této oblasti. Ne všichni jej ovšem považují za samostatný druh; řada zdrojů jej řadí jako poddruh strakapouda Tullbergova (Campethera tullbergi).

Národní park Ugalla River

Padesát kilometrů východně od Národního parku Katavi leží málo známý Národní park Ugalla River, který získal status národního parku v roce 2019. Předtím byl více než půl století součástí rezervace Ugalla River Game Reserve. Řeka se vine savanami střední Tanzánie, míří na západ k mokřadům Moyowosi a dále do jezera Tanganika. Tak rozsáhlé vodou naplněné plochy přirozeně přitahují mnoho ptáků včetně vodních druhů. Hlavní výzvou tohoto národního parku je, že z ornitologického hlediska zůstává málo prozkoumaný. Sama správa tanzanských národních parků tuto oblast označuje za neobjevený poklad Afriky.

Žijí zde velmi zajímaví ptáci, pro něž jsou mokřady řeky Ugalla jediným stanovištěm v celé východní Africe. Jde o chřástálky kaštanovohlavé (Sarothrura lugens). Jejich areál je považován za roztříštěný: při pohledu na mapu vidíme malé izolované fragmenty rozeseté po celém kontinentu. Vzhled tohoto ptáka byl popsán podrobně, o jeho hnízdech, vejcích a dokonce i mláďatech však víme překvapivě málo.

Patří k těm vzácným druhům, jejichž popisy téměř nedoprovázejí fotografie. Rádi bychom ukázali, jak tento pták vypadá, ale snímků existuje jen minimum. Pro oddaného birdwatchera je to výzva sama o sobě: přijet do Tanzánie, navštívit Národní park Ugalla River, najít tajemného chřástálka kaštanovohlavého a pořídit fotografie, které si v birdwatcherské komunitě okamžitě získají pozornost.

Zaznamenány zde byly populace čejek bělohlavých (Vanellus albiceps) a chřástalů polních (Crex crex). Oblast je navíc považována za hlavní stanoviště jeřábů laločnatých (Grus carunculata) v Tanzánii. Protože druh patří mezi zranitelné, ochrana této populace i celého ekoregionu je důležitým cílem. Čím více pozorovatelů ptáků sem přijede, tím více pozornosti se dostane druhům, které ji potřebují.

Kromě těchto druhů je národní park domovem zejozoba afrického (Anastomus lamelligerus), anhingy africké (Anhinga rufa) a volavky bílé (Ardea alba). Volavky bílé jsou majestátní a elegantní ptáci, pohybují se pomalu nebo často zcela znehybní. Studie ukazují, že když volavka nehybně stojí, dokáže ulovit více kořisti než při pomalém pohybu. Zvlášť krásné jsou volavky bílé krátce po pelichání, kdy jim po stranách vyrůstají dlouhá ozdobná pera.

Kigosi a Moyowosi

Západní Tanzánie má rozsáhlé chráněné území s důležitou rolí pro místní ptačí populace. Zahrnuje části Národního parku Kigosi, založeného poměrně nedávno na místě někdejší rezervace, a oblast Moyowosi, která zůstává v režimu rezervace. Obě oblasti nesou jména řek protékajících jejich územím. Spolu s dalšími třemi řekami vytvářejí rozsáhlý mokřadní systém tohoto regionu. Jde o stejné mokřady jako v Národním parku Ugalla River – a stejně málo prozkoumané.

Přesto už zde proběhly pokusy odhadnout populace místních ptačích druhů. Zaznamenán byl výskyt rybáků bahenních (Gelochelidon nilotica), rybáků bělokřídlých (Chlidonias leucopterus), kachnic bělohřbetých (Thalassornis leuconotus), volavek rezavobřichých (Ardeola rufiventris), volavek vlasatých (Ardeola ralloides), volavek obrovských (Ardea goliath), stejně jako volavek červených (Ardea purpurea) a volavek prostředních (Ardea intermedia). Kromě volavek prostředních zde byly pozorovány také volavky bílé (Ardea alba). Ptáci jako volavky často hnízdí společně, takže setkání s jedním hejnem může do seznamu pozorování přinést hned několik druhů.

Jedním z nejpozoruhodnějších druhů ptáků v této oblasti je člunozobec africký (Balaeniceps rex). Jde o vzácného ptáka, jehož přítomnost byla v této části Tanzánie zaznamenána. Informace o místní populaci jsou však zastaralé, a ověření výskytu člunozobců v těchto mokřadech by proto bylo velmi zajímavé.

V rozlehlých oblastech Kigosi a Moyowosi se lze setkat s pozoruhodnými ptáky, jako je bekasina větší (Gallinago media), jeřáb laločnatý (Grus carunculata) a čáp sedlatý (Ephippiorhynchus senegalensis), největší ze všech čápů. Čápi sedlatí jsou nápadní nejen vzhledem, ale také letovou pozicí. Zkušení pozorovatelé je rozeznají z dálky podle charakteristicky sklopeného těžkého zobáku, díky němuž jsou za letu nezaměnitelní.

Děkujeme, že jste si přečetli náš text o pozoruhodných ptácích západní Tanzánie. Úplný přehled nejdůležitějších oblastí pro pozorování ptáků v celé zemi najdete v našem souhrnném článku „Tanzánie: 10 nejlepších míst pro birdwatching“.

Chcete vědět víc o cestách po Tanzánii?

Ozvěte se našemu týmu. Procestovali jsme všechny hlavní oblasti Tanzánie. Naši cestovní konzultanti působí přímo pod Kilimandžárem a rádi Vám poradí s plánováním cesty.

Další zajímavé články