Pozorování ptáků u jezera Manyara, v Tarangire a na Masajské stepi

Mezi zajímavá místa pro pozorovatele ptáků v severní Tanzánii patří mimo jiné Serengeti, Ngorongoro, jezero Natron, národní parky Arusha a Kilimandžáro a také Národní park Mkomazi, ukrytý za pohořími Pare a Usambara.

V severní části země leží dva národní parky, které jsou mezi návštěvníky zvlášť oblíbené: jezero Manyara a Tarangire. Ve světě jsou známé už od dob Ernesta Hemingwaye, který se svou ženou hodně cestoval po britských koloniích včetně území dnešní Tanzánie a Keni. Právě zde, v Serengeti, na březích jezera Manyara a v okolí dnešního parku Tarangire, spisovatel delší dobu pobýval, lovil, poznával místní kulturu a napsal mimo jiné reportážní knihu „Zelené pahorky africké“ a povídku „Sněhy Kilimandžára“. Už ve 30. letech 20. století přitahovala mimořádná příroda východní Afriky zvídavé a náročné cestovatele.

Oba velké národní parky i jejich okolí dodnes hostí mimořádně pestrou a početnou divokou zvěř. Žije zde také mnoho druhů ptáků, které chtějí nadšení birdwatcheři spatřit a zapsat si do svých seznamů. V tomto článku se podíváme na ptáky, které lze pozorovat během ornitologické cesty po Tanzánii u jezera Manyara, v Tarangire a na Masajské stepi.

Jezero Manyara

Tato širší oblast zahrnuje jezero Manyara, stejnojmenný národní park v celém jeho rozsahu, část jezera ležící mimo park a také lesní rezervaci Marang, která se nad parkem zvedá. Jezero je slané, ale ne tolik jako Natron nebo Eyasi, protože ho napájejí sladkovodní řeky. Maximální hloubka sotva přesahuje 3,5 metru a průměrná hloubka je podle měření méně než 1 metr. S výše zmíněnými jezery má Manyara společné ještě něco: na jeho hladině a březích se ráda shromažďují obrovská hejna plameňáků, často v tisících jedinců. Vody jezera mohou najednou přilákat více než 2 miliony vodních ptáků, z nichž většinu tvoří plameňáci malí (Phoeniconaias minor).

U jezera Manyara žijí také nesyti afričtí (Mycteria ibis), pelikáni růžovohřbetí (Pelecanus rufescens), marabuové afričtí (Leptoptilos crumenifer), kteří tradičně hnízdí poblíž nich, a volavky popelavé (Ardea cinerea).

Na bahnitých březích jezera jsme pozorovali migranty z Eurasie – zimující chřástaly kropenaté (Porzana porzana) a lindušky rudokrké (Anthus cervinus). Východně od jezera, mimo území národního parku, se soustředili snovači rezavoocasí (Histurgops ruficaudus), endemité Tanzánie, kteří v období dešťů vyhledávají zaplavené pastviny. Zimovaly zde také poštolky jižní (Falco naumanni) a motáci stepní (Circus macrourus). Severně od jezera byla spatřena i volavka madagaskarská (Ardeola idae), ohrožený druh známý také jako Madagascar Pond Heron.

Jezero Manyara poskytuje prostředí také lžičákům pestrým (Spatula clypeata) z čeledi kachnovitých, pelikánům bílým (Pelecanus onocrotalus), pisilám čáponohým (Himantopus himantopus), tenkozobcům opačným s nahoru zahnutým zobákem (Recurvirostra avosetta), kulíkům kaspickým (Charadrius asiaticus), vodoušům štíhlým (Tringa stagnatilis), rybákům velkozobým (Gelochelidon nilotica) a dalším druhům, které obývají jezera Natron a Eyasi i mokřady údolí Yaeda.

V samotném Národním parku jezera Manyara je známo zhruba 400 druhů ptáků. Kromě už zmíněných stojí za pozornost dravci, například sup palmový (Gypohierax angolensis) a orel Ayresův (Hieraaetus ayresii). Celkem bylo v parku zaznamenáno asi 50 druhů dravých ptáků.

Pozornost návštěvníků pravidelně přitahují pestře zbarvení obyvatelé národního parku, například ledňáček šedohlavý (Halcyon leucocephala), zoborožec stříbrolící (Bycanistes brevis) a jeřáb královský (Balearica regulorum), nápadný zlatou chocholkou. Tento poslední druh je bohužel považován za ohrožený.

Kdo chce v této oblasti pozorovat co nejvíce druhů, měl by počítat s tím, že pro birdwatching je slibná širší krajina přesahující hranice jezera i poměrně malého národního parku. Patří mezi významné ptačí oblasti. Ne náhodou zde byla vyhlášena biosférická rezervace Lake Manyara, která zahrnuje národní park i navazující území. Celkem zde lze počítat přibližně s 600 druhy ptáků. Východně od jezera navíc leží migrační koridor Kwa Kuchinja Wildlife Migration, kterým se řada zvířat přesouvá od jezera Manyara do pánve Engaruk na severu a do sousedního Národního parku Tarangire.

Národní park Tarangire

Tento národní park je známý především velkým počtem slonů, kteří žijí na jeho rozlehlém území posetém mohutnými baobaby. Tarangire zahrnuje pahorky i nízko položené mokřady, typické pro krajinu Masajské stepi na východě. Jméno nese podle řeky, která parkem protéká na sever a mimo jeho hranice se vlévá do jezera Burungi. Také toto jezero je však považováno za významnou oblast pro ptáky a biodiverzitu.

V Tarangire žije více než 500 druhů ptáků. Nejvýraznější a na první pohled nejpůsobivější jsou pštrosi dvouprstí (Struthio camelus) a dropi kori (Ardeotis kori). První z nich jsou největší ptáci světa a dobře mířeným kopnutím mohou zabít lva i člověka; druzí jsou nejtěžší létající ptáci. Pštrosi mohou vážit až 130 kilogramů, dropi až 20 kilogramů. Pro birdwatchery je zajímavá také linduška kaferská (Anthus caffer), která je ve východní Africe považována za vzácný druh.

Pozoruhodný je i pestře zbarvený vousák červenožlutý (Trachyphonus erythrocephalus). Tito ptáci obývají stará mraveniště a termitiště, o která soupeří s mangustami. Dalším nápadným druhem využívajícím opuštěná termitiště je mandelík fialovoprsý (Coracias caudatus). Hnízdí také v dutinách odumřelých stromů. Jeho pestré opeření je fascinující: fialová hruď, modré břicho, zelený týl, jasně modré linie na spodní straně křídel, jemně hnědé svrchní letky, obličej s načervenalými lícemi a bělavým proužkem. V sousední Keni je tento pták považován za neoficiální symbol země.

Vyskytuje se zde 8 druhů ledňáčků včetně jednoho z nejmenších zástupců čeledi, ledňáčka trpasličího (Ispidina picta) s délkou těla pouhých asi 11 centimetrů, a největšího afrického druhu, ledňáka obrovského (Megaceryle maxima), dorůstajícího 46 centimetrů. Zajímavé je, že zástupci tohoto druhu žijí u říčních břehů. Jejich hnízda tvoří dlouhé tunely, které si ptáci hloubí zobákem a drápy, aby na jejich konci uložili vejce. Průměrná délka těchto břehových hnízd je 2 metry a jednou byl nalezen tunel dlouhý 8,5 metru.

V Tarangire se vyskytuje také 9 druhů zoborožců. Jejich jméno odkazuje na výrazné útvary nad zobákem, připomínající rohy skotu. Jsou to plaší, ale velmi hluční ptáci s ostrým a pronikavým hlasem. Pokud takového ptáka chytíte, bude se divoce ozývat a ohlušujícími výkřiky Vás brzy připraví o klid. Ukázaly to už první pokusy o ochočení zoborožců. U těchto mimořádných ptáků to raději nezkoušejte.

Největší ze všech zoborožců, zoborožec kaferský (Bucorvus leadbeateri), létá po národním parku a beze strachu loví jedovaté hady, želvy, mangusty i zajíce. Mezi zoborožci je jediným skutečným predátorem. K dalším druhům pozorovaným v Tarangire patří zoborožec stříbrolící (Bycanistes brevis), zoborožec trubač (Bycanistes bucinator), zoborožec šedý (Lophoceros nasutus), zoborožec východoafrický (Tockus flavirostris), zoborožec Deckenův (Tockus deckeni) a zoborožec rudozobý (Tockus erythrorhynchus). Poslední jmenovaný druh posloužil jako předobraz slavné kreslené postavy Zazu z animovaného filmu Lví král.

Samostatně zmiňme zoborožce tanzanského (Tockus ruahae), který je, jak napovídá jeho jméno, endemitem Tanzánie. Tito zoborožci rádi sedávají na stromech v savaně, odpočívají nebo pátrají po hlodavcích a hmyzu; vyhledávají také semena a plody, protože jsou všežraví. K dalším tanzanským endemitům pozorovaným v Tarangire patří kruhoočko kilimandžárské (Zosterops eurycricotus) a agapornis škraboškový (Agapornis personatus). Někteří ornitologové považují za endemity Tanzánie také agapornise Fischerova (Agapornis fischeri), leskoptvi popelavou (Lamprotornis unicolor) a snovače rezavoocasého (Histurgops ruficaudus).

Masajská step

Jižně od národních parků Arusha a Kilimandžáro, přesně mezi národními parky Tarangire a Mkomazi, se rozkládá rozsáhlá polosuchá travnatá krajina. Jde o náhorní plošinu, kterou na východě a jihovýchodě lemují pohoří Pare, Usambara, Nguru a Nguu. Na samotné plošině se místy objevují nízké osamělé hory a pahorky. Vegetace je zde řídká kvůli nedostatku řek a dalších stálých vodních zdrojů; v suchých obdobích voda mizí úplně. Sloni, kteří obvykle žijí v sousedním Tarangire, tato místa podle pozorování rádi navštěvují během období dešťů. Tradičně sloužila tato krajina Masajům k pastvě dobytka. Říká se jí Masajská step a pokrývá přibližně 3 000 000 hektarů.

Vymezit zde ptačí oblast s jasnými hranicemi je poměrně obtížné, proto na mapě najdete spíše plochý kruh zakreslený orientačně a dost volně. Přesto zde žijí zajímaví ptáci a oblast stále čeká na důkladnější průzkum. Zmíníme jen několik druhů, které stojí za pozornost; je však dobré mít na paměti, že kvalitních dat o Masajské stepi zatím není mnoho.

Byly zde pozorovány stovky hnízdních kolonií snovače černohlavého (Ploceus melanocephalus). Perlička supí (Acryllium vulturinum), pojmenovaná podle krku a hlavy připomínajících supy, se v suchých částech stepi cítí velmi dobře. Sýkory akáciové (Melaniparus thruppi), brýlovci zakrslí (Batis perkeo), timálie šupinkové (Argya aylmeri), zvonohlíci jižní (Crithagra buchanani) a další druhy přizpůsobené životu v krajině bez vody prospívají v otevřeném prostoru Masajské stepi.

Skalnaté pahorky vyhledává cistovník líný (Cisticola emini). Některé zdroje tento druh slučují s jiným a uvádějí ho jako Cisticola aberrans. V angličtině se tyto dva druhy nazývají Lazy Cisticola a Rock-loving Cisticola. Právě druhý z nich obývá v Tanzánii podhůří Masajské stepi, kde se střídají lesnaté porosty a skalnatý terén.

Tyto pahorky dobře vyhovují také skalníkům rezavobřichým (Thamnolaea cinnamomeiventris), frankolínům Hildebrandtovým (Pternistis hildebrandti) a lelkům skvrnitým (Caprimulgus tristigma). Z dravců obývají Masajskou step především orli: orel okrový (Aquila rapax), orel bojovný (Polemaetus bellicosus), orel damaní (Aquila verreauxii) a orel jestřábí (Aquila spilogaster). Na rozlehlé náhorní plošině se samozřejmě daří i dalším dravým ptákům.

Z tažných ptáků, které zde lze často pozorovat, sem z Eurasie přilétají mandelíci hajní (Coracias garrulus), slavíci tmaví (Luscinia luscinia)) a íránie bělohrdlé (Irania gutturalis). Z původních afrických druhů trávících zimu na stepi se tu objevují kukačky jakobínské (Clamator jacobinus) a káně cvrčkové (Butastur rufipennis) – jediní zástupci rodu Butastur, jejichž areál je omezen na africký kontinent. Kukačky se pozorují dobře: jako hnízdní parazité kladou vejce do hnízd jiných ptáků a často jednají v páru. Samec odláká pozornost hostitelů hnízda, zatímco samice snese jedno vejce, někdy i několik. Jejich „oběťmi“ bývají často timálie rodu Turdoides, pravděpodobně proto, že barva jejich vajec se podobá vejcím kukaček.

Masajskou step obecně obývají nenároční ptáci, mezi nimiž se přesto objevují výrazné a velmi krásné druhy. Dobrým příkladem je linduška zlatá (Tmetothylacus tenellus), která vyhledává suché savany a křovinaté porosty, v této oblasti hojné.

Z tanzanských endemitů, kteří zde žijí, lze zmínit leskoptvi popelavou (Lamprotornis unicolor) a agapornise škraboškového (Agapornis personatus).

Jaké další endemity lze v Tanzánii najít a kde je hledat? Která místa patří v této východoafrické zemi k nejzajímavějším pro ornitology a birdwatchery? Odpovědi najdete v našem článku „Tanzánie: 10 nejlepších míst pro pozorování ptáků“.

Chcete vědět víc o cestách po Tanzánii?

Ozvěte se našemu týmu. Procestovali jsme všechny hlavní oblasti Tanzánie. Naši cestovní konzultanti působí přímo pod Kilimandžárem a rádi Vám poradí s plánováním cesty.

Další zajímavé články