Pozorování ptactva v NP Mkomazi, pohoří Pare a Usambara

Když se mluví o severu Tanzánie, jako první se obvykle vybaví Serengeti a Ngorongoro, slavné Kilimandžáro a o něco méně navštěvovaný, ale neméně působivý Národní park Tarangire a jezero Manyara. Pro birdwatchery jsou všechna tato místa bezpochyby zajímavá: v nich i v jejich okolí lze pozorovat mnoho stovek ptačích druhů. Na severu země však leží i řada dalších oblastí, kvůli nimž se milovníci ptactva z celého světa vydávají na ornitologické cesty do Tanzánie.

Na severovýchodě Tanzánie, poblíž hranice s Keňou, se nachází několik významných ptačích oblastí, které si navzdory rostoucímu tlaku člověka stále uchovávají vysokou druhovou rozmanitost. Často se objevují zprávy, že horské lesy pohoří Usambara a Pare jsou intenzivně káceny a nahrazovány sídly, plantážemi, zemědělskou půdou i umělými lesy, kde se stromy vysazují pro pozdější těžbu. Mezi těmito pohořími a keňskou hranicí však leží rozsáhlé chráněné území, kde se vyskytují stovky druhů ptáků. Mluvíme o Národním parku Mkomazi. V pohoří Usambara a Pare je navíc rozptýlena řada menších chráněných oblastí. V tomto článku shrnujeme, co lze v těchto místech při birdwatchingové cestě Tanzánií pozorovat.

Národní park Mkomazi

Mkomazi je domovem více než 400 druhů ptáků. Většinu území pokrývají lesy, nechybí však ani otevřené plochy. V krajině vystupují i osamělé skalnaté kopce porostlé galerijními lesy. Srážek je zde málo, protože většina dešťů spadne východně od Mkomazi a přes pohoří Usambara, přirozenou bariéru národního parku, se nedostane. Od západu park chrání Jižní Pare, pokračování usambarského horského systému. Na severu Mkomazi sousedí s keňským Národním parkem Tsavo West. Mezi oběma parky nejsou žádné přirozené překážky, a proto mezi nimi trvale probíhá čilá migrace zvířat.

Pokud se zaměříme na nejzajímavější a nejvzácnější ptáky Tanzánie a vezmeme v úvahu polohu parku na hranici areálů, lze uvést například tyto druhy: eremomela žlutobřichá (Eremomela flavicrissalis) zde bývá občas pozorována na nejjižnějším okraji svého výskytu, podobně jako křivozobka somálská (Sylvietta isabellina), dudkovec fialový (Phoeniculus damarensis), špaček Shelleyův (Lamprotornis shelleyi) a čagra třípruhá (Tchagra jamesi). Obvyklá stanoviště těchto druhů leží severně od Keni, v Etiopii a Somálsku.

Jedním z nejzajímavějších ptáků zaznamenaných v Mkomazi je skřivan Friedmannův (Mirafra pulpa). Ví se o něm velmi málo. Dosud byl pozorován jen ve třech omezených oblastech: v jižní Etiopii, ve střední Keni a na hranici Keni a Tanzánie. V posledním případě šlo o malé území zahrnující i Mkomazi. Skřivan Friedmannův vyhledává keřové porosty, nikoli však v suchých oblastech. V Tanzánii byl zaznamenán během období dešťů. Tento pták je považován za velmi plachý druh; setkání s ním v národním parku by bylo mimořádné štěstí.

Vyskytuje se zde také několik druhů dnes řazených mezi ohrožené. Patří k nim hadilov písař (Sagittarius serpentarius), sup bělohlavý (Trigonoceps occipitalis), sup královský (Torgos tracheliotos), sup kapucín (Necrosyrtes monachus), sup africký (Gyps africanus), sup Rüppellův (Gyps rueppelli), orlík kejklíř (Terathopius ecaudatus), orel bojovný (Polemaetus bellicosus) a orel stepní (Aquila nipalensis).

Z tažných druhů navštěvují území Mkomazi mimo jiné chřástal polní (Crex crex) a moták stepní (Circus macrourus).

Části oblasti označované jako Jižní Pare leží přímo u západní hranice Mkomazi.

Jižní Pare

Na severovýchodě Tanzánie začíná Východní oblouk hor pohořím Severní Pare a směrem k jihu pokračuje dalším hřebenem zvaným Jižní Pare. Tyto hory oddělují plošinu hlavní části Tanzánie od zalesněného Národního parku Mkomazi, přimknutého ke keňské hranici. Významná ptačí oblast zahrnuje několik soustředěných lesních celků, dobře prozkoumaná je však pouze rezervace Chome Forest Reserve. Většina údajů o ptácích proto vychází právě z pozorování v této rezervaci.

Mezi zajímavé druhy zaznamenané v Jižní Pare patří akalat Sharpeův (Sheppardia sharpei) a krejčiřík červenotemenný, známý také jako krejčiřík africký (Artisornis metopias). Oba druhy byly zaznamenány poblíž nejvyššího bodu pohoří, vrcholu Shengena Peak ve výšce 2 463 m n. m. Přibližně ve stejné oblasti byl pozorován budníček žlutokrký (Phylloscopus ruficapilla). Lejskovec šedý (Myioparus plumbeus) byl zaznamenán v nižší části rezervace.

Z endemických druhů se zde vyskytuje kruhoočko jihoparské (Zosterops winifredae). Už anglické jméno tohoto ptáka napovídá jeho původ: kruhoočko jihoparské žije pouze zde –  v pohoří Jižní Pare v Tanzánii – a jeho areál je velmi omezený.

Čeleď kruhoočkovitých (Zosteropidae) zahrnuje celkem více než 140 druhů, z nichž osm žije v Tanzánii a tři jsou pro tuto zemi endemické. Nezkušenému pozorovateli může dělat potíže jednotlivé druhy odlišit. Je třeba pečlivě sledovat detaily typického olivově žlutého zbarvení opeření i šířku bílého kroužku kolem očí.

Západní Usambara

Toto pohoří původně pokrývaly husté pralesy. Tropický les, který zde zůstal, je starý přibližně 30 milionů let. Pohoří Usambara bývá označováno za jednu z biologicky nejrozmanitějších oblastí světa. Mezi působivými horskými krajinami se skrývá mnoho endemických rostlin i živočichů. Příkladem je africká fialka (Saintpaulia), oblíbená pokojová rostlina po celém světě. Jedním z hlavních důvodů vysokého počtu endemitů je zdejší jedinečné prostředí, zejména nadmořská výška a velké množství srážek v horách.

V posledních desetiletích se v oblasti zintenzivnilo obdělávání půdy, což mimo jiné zasáhlo i ptačí biotopy. Bylo vykáceno velké množství stromů a lesní plochy se rozpadly na menší fragmenty. Od počátku 20. století zde přibývá farem, plantáží a umělých lesů pěstovaných pro cenné dřevo. Desítky významných ptačích oblastí stále existují, k jejich nalezení je však třeba podrobně prostudovat ornitologickou mapu.

V jedné z lesních rezervací Západní Usambary lze na skalních římsách pozorovat rorýse africké (Apus barbatus). V korunách stromů žije špaček Sharpeův (Pholia sharpii/Poeoptera sharpii). Tento druh je zde vzácný a jeho nalezení by bylo velkým štěstím. Na okrajích lesa se často vyskytuje druh považovaný za téměř endemický pro tuto oblast – lelek horský (Caprimulgus poliocephalus).

Ptáci západní části pohoří Usambara jsou prozkoumáni méně než druhy v části východní, přesto se birdwatcheři do těchto oblastí často vydávají a na různých lokalitách zaznamenávají dvě až tři stovky druhů.

Východní Usambara

Když se mluví o vysokém počtu endemitů v pohoří Usambara, nejčastěji se tím myslí jeho východní část, i když zdejší ptačí oblasti působí ještě roztříštěněji než v Západní Usambaře. Je to důsledek stále intenzivnějšího obdělávání půdy v těchto horách. Lesy se zde nejprve rozsáhle kácely pro kávovníkové plantáže, později pro plantáže čajovníku. Stejně jako v Západní Usambaře se zde nacházejí zhruba dvě desítky lesních rezervací, všechny plošně malé. Přesto patří Východní Usambara k nejdůležitějším místům celé pevninské Afriky, kde ornitologové usilují o ochranu ptáků na pokraji vyhynutí. Právě proto by tato místa měla přitahovat co nejvíce birdwatcherů.

V horských lesích Východní Usambary se pozoruje výr usambarský (Bubo vosseleri). Ornitologové se neshodují, zda jej považovat za samostatný druh, nebo za poddruh výra Fraserova (Ketupa poensis); v takovém případě by měl být klasifikován jako Ketupa poensis vosseleri. Výr usambarský má mnoho společných znaků s výrem Fraserovým a liší se jen drobnými detaily ve zbarvení opeření a hlasových projevech. Rozdíly jsou však malé. V každém případě jde o endemit Tanzánie, poprvé zaznamenaný v severovýchodní Usambaře a později také v pohoří Uluguru. Spolu s Udzungwou jsou tato pohoří mimořádně důležitá pro ochranu rozmanitosti divoké přírody ve Východoafrickém riftu.

Zajímavé je, že výreček sokocký (Otus ireneae) byl ve Východní Usambaře zaznamenán v roce 1992. Dnes je klasifikován jako ohrožený druh. Sova má velmi omezený areál výskytu: existují tři malé izolované populace, dvě zde, v této části pohoří Usambara, a jedna poblíž pobřeží sousední Keni. Druh je velmi citlivý na změny prostředí. Jakmile se lesy zmenšují, zvláště když ubývají stromy rodů Brachylena a Cynometra, zmenšuje se i jeho vhodné stanoviště. Dalším faktorem ohrožujícím existenci tohoto druhu je globální změna klimatu. Vědecké studie modelující budoucí velikost populace bohužel předpovídají vyhynutí tohoto druhu v pohoří Usambara. Pro pozorovatele je navíc obtížné i to, že jde výhradně o nočního ptáka.

Jedním z nejneobvyklejších a nejhůře pozorovatelných druhů v pohoří Usambara je krejčiřík dlouhozobý (Artisornis moreaui). Poddruh s vědeckým jménem Artisornis moreaui moreaui je endemitem Usambary. Dnes je druh na pokraji vyhynutí, odhadovaný počet jedinců se pohybuje mezi 50 a 249. Problém zůstává stejný – ničení biotopů. Vědci však potřebují více údajů o areálu krejčiříka dlouhozobého, aby mohli přesněji určit stav populace. Zajímavé je, že tento druh figuruje v současných checklistech pro přírodní rezervaci Amani. Mimochodem, právě tato oblast patří k místům s nejvyšším počtem ptačích druhů. Žije jich tam téměř 350.

Zajímavým druhem je zde arkanátor skvrnohrdlý (Arcanator orostruthus), jehož zmenšující se areál i pokles populace budí obavy. Zvláštní pozornost birdwatcherů přitahuje také lejskovec Swynnertonův (Swynnertonia swynnertoni) s nápadným bílým půlměsícem na hrudi.

Hyliota usambarská (Hyliota usambara) a astrild červenohlavý (Spermophaga ruficapilla), přesněji jeho poddruh Spermophaga ruficapilla cana, jsou považováni za endemity regionu. Druhý z nich je nápadný pták s leskle černým tělem a jasně červenou hlavou i hrudí. Oba druhy mají velmi malé areály. Pro birdwatchera je proto fascinujícím úkolem najít jejich stanoviště a spatřit tyto pozoruhodné ptáky, jejichž početnost i hustota populace jsou bohužel nízké.

Ibis olivový (Bostrychia olivacea) zde není běžným druhem, přesto je šance tohoto působivého ptáka pozorovat. Tento ibis dlouhý 70 cm si vybírá vhodný strom, obvykle odumřelý, a využívá jej jako noční úkryt; přes den vylétá lovit po ustálených trasách. Žijí zde také datlové mombasští (Campethera mombassica) a amadiny strakaté (Spermestes fringilloides).

Mezi další endemity Východní Usambary patří akalat usambarský (Sheppardia montana), bulbulík horský (Phyllastrephus albigula), drozd usambarský (Turdus roehli), snovač usambarský (Ploceus nicolli) a strdimil páskovaný (Anthreptes rubritorques). V regionu byly zaznamenány i další endemické druhy, takže šance najít je v některé z malých zalesněných oblastí Východní Usambary je vysoká.

Zvláštní pozornost si zaslouží strdimil amanský (Hedydipna pallidigaster), pojmenovaný podle lesní rezervace. Vědecké jméno rodu, Hedydipna, pochází z řeckého „hēdu-deipnos - ἡδύ-δειπνος“, což lze přeložit jako „jíst sladké, pochutnávat si na lahůdkách“. Odkazuje na oblibu těchto ptáků ve sladkém květním nektaru. Navzdory místním kořenům svého jména není strdimil amanský endemitem ani těchto lesů, ani Tanzánie; žije i jinde, například v Keni.

Východně od pohoří Usambara leží menší ptačí oblasti severně a jižně od města Tanga na pobřeží Indického oceánu. Jižně od Usambary se pak nacházejí pobřežní lesy okresů Muheza, Handeni a Pangani. Seznamy ptačích druhů pro tyto lokality nejsou příliš rozsáhlé, proto je zde vynecháme. Ještě dále na jih leží větší významné ptačí oblasti utvářené kolem dvou známých velkých měst. O ptácích, kteří je obývají, se dočtete v článku o birdwatchingu v Bagamoyu a Dar es Salaamu. Další pozoruhodné ptačí oblasti Tanzánie najdete v našem přehledovém článku „Tanzánie: 10 nejlepších lokalit pro pozorování ptactva“.

Chcete vědět víc o cestách po Tanzánii?

Ozvěte se našemu týmu. Procestovali jsme všechny hlavní oblasti Tanzánie. Naši cestovní konzultanti působí přímo pod Kilimandžárem a rádi Vám poradí s plánováním cesty.

Další zajímavé články