Kde leží Mount Everest?

V roce 1894 vystoupil Winston Churchill na Monte Rosa ve švýcarských Alpách, do úctyhodných 4 634 m. Poté si slíbil, že se už nikdy nepustí do nebezpečnější expedice. V té době zůstával Everest nedobytným vrcholem a do prvního pokusu o jeho zdolání zbývalo téměř 30 let.

Dnes je situace jiná: výstup na Everest už není ojedinělým činem a cesta k jeho základně se stala samostatným odvětvím, které láká mnoho cestovatelů. Kde přesně Mount Everest leží? Kde si můžete dát snídani s výhledem na „střechu světa“? A jak se dostat do základního tábora bez dvoutýdenního treku? Odpovědi najdete v článku Altezza Travel.

Kde leží Mount Everest na mapě?

Mimochodem, tyto údaje nemusí být vždy přesné. Data z globálních polohových zařízení instalovaných na Everestu už koncem 90. let ukazují, že se hora „posouvá“ k severovýchodu rychlostí téměř 4 cm za rok. Je tedy možné, že se Čína v budoucnu stane jediným vlastníkem nejvyššího vrcholu planety – pokud Everest do té doby nejvyšší zůstane.

Jde o to, že souřadnice nejsou jedinou proměnnou. V současnosti je obecně přijímaná výška hory 8 848 m. Ale ďábel se jako obvykle skrývá v detailu – konkrétně v centimetrech.

Uvedená hodnota byla jako stálá přijata v polovině 20. století. S nástupem přesnějších metod měření vznikly nové studie: Čína naměřila 8 848,11 m, USA uváděly 8 850 m a Itálie dokonce 8 872 m. Poslední pokus spor uzavřít přišel v roce 2020, kdy Čína a Nepál po společných konzultacích a porovnání dat oznámily, že výška Everestu činí 8 848,86 m. Na této hodnotě se shodli geodeti a kartografové po celém světě.

Teď k slíbené zápletce: výška Mount Everestu se neustále mění, nahoru i dolů. Na jedné straně Everest díky probíhajícím geologickým procesům ročně naroste o 0,16 až 0,53 mm. Na druhé straně silný vítr spolu se srážkami vrchol postupně obrušují, globální oteplování zmenšuje tloušťku vrcholové ledové pokrývky a podzemní otřesy způsobují, že celá hora „klesá“. Například po zemětřesení v roce 2015 se snížila asi o 2,5 cm.

Everest navíc není ani nejrychleji rostoucí horou. Například Nanga Parbat ve stejném himálajském pásmu roste přibližně o 7 mm ročně. Pokud by nedošlo ke globálním změnám ovlivňujícím erozi nebo tektoniku, mohla by se tato hora už za sto tisíc let stát nejvyšší na Zemi. V současnosti dosahuje 8 126 m n. m.

Jak se dostat k Mount Everestu?

Upřesněme, že cestou k Everestu zde myslíme cestu do jeho základních táborů: nepálského (jižního) a tibetského (severního). První je mnohem populárnější, druhý má méně náročný přístup, méně frekventovanou trasu a působivé výhledy na Himálaj.

Cesta do základního tábora Everestu přes Tibet: Čomolungma

Základní tábor Čomolungmy (tibetský název EverestuMount Everest nesl v různých obdobích několik názvů, které odrážejí jeho kulturní a historický význam v oblasti Everestu i mimo ni. Než byl pojmenován po siru Georgi Everestovi, britském generálním zeměměřiči Indie, označoval se při raných britských průzkumech prostě jako „Peak XV“, což zdůrazňovalo jeho postavení nejvyššího tehdy určeného vrcholu. V tibetštině se nazývá Čomolungma (ཇོ་མོ་གླང་མ), tedy „Bohyně matka světa“, a tento název vystihuje jeho posvátnost. V nepálštině je to Sagarmatha (सगरमाथा), což se překládá jako „Hlava nebe“ a symbolizuje jeho výšku a majestát. Každý název zachycuje jinou stránku nejvyšší hory světa.) leží v nadmořské výšce 5 150 m. Většina cestovatelů začíná expedici v Lhase, hlavním městě Tibetu. Je to nejpohodlnější a nejrychlejší cesta k severní stěně hory.

Jízda autem po slušné silnici zvané „Friendship Highway“ trvá zhruba 7–9 hodin. Tato možnost se hodí pro ty, kdo mají málo času nebo nejsou fyzicky připraveni na několikadenní trek. Ostatním se doporučují trekové trasy na 4–5 dní, díky nimž lze naplno projít malebné stezky himálajského hřebene.

Nejčastěji cesta do základního tábora vede přes Langtang – malebné údolí obývané TamangyTamangové jsou etnikum obývající jihovýchodní a severní části Nepálu včetně oblasti Langtang přiléhající k Tibetu. Podle místa pobytu mluví tamangsky, nepálsky nebo tibetsky. Často se věnují zemědělství a vyznávají buddhismus, méně často hinduismus., jejichž tradice a způsob života se podobají tibetským. Program zahrnuje také průchod kolem ledovců, posvátného jezera Gadaikunda a buddhistických poutních míst. Zastavit se vyplatí i u kláštera Rongbuk, nejvýše položeného kláštera na Zemi v 5 050 m n. m.; přespat lze v místním penzionu.

Cesta do základního tábora Everestu přes Nepál: Sagarmatha

Cesta k jižnímu základnímu táboru Sagarmathy (nepálský název hory) ve výšce 5 364 m začíná v nepálské metropoli Káthmándú a pokračuje letem do Lukly. Trek vede Národním parkem Sagarmatha. Na tuto cestu je dobré vyhradit si několik dní navíc. Malé město s nejnebezpečnějším letištěm světa leží mezi horami v nadmořské výšce 2 860 m, a špatné počasí pro lety je proto v této oblasti běžné.

Z Lukly do tábora máte dvě možnosti: pěšky nebo vrtulníkem. Trekové trasy jsou navrženy na 7–14 dní a vedou přes vysokohorské šerpské osady, jako jsou Namche Bazaar, Tengboche nebo Dingboche, s penziony, muzei a vyhlídkovými místy. Tým Altezza Travel to podrobně popsal v článku porovnávajícím expedici do základního tábora Everestu s výstupem na Kilimandžáro.

Výlet vrtulníkem zabere jen několik hodin. Během nich přeletíte himálajský hřeben, navštívíte základní tábor Everestu a posnídáte v Everest View Hotel ve výšce 3 880 m. Taková cesta však stojí od 4 000 USD výše.

Výstup na Mount Everest

Mount Everest byl poprvé zdolán z nepálské strany 29. května 1953 šerpou Tenzingem Norgayem a novozélandským horolezcem sirem Edmundem Hillarym. Tibetská strana zůstala nedobytná dalších sedm let. Teprve 25. května 1960 se trojici čínských horolezců Wang Fuzhou, Qu Yinhua a Gongbu podařilo vystoupit na Mount Everest po severním svahu.

Ten trend trvá dodnes: naprostá většina úspěšných expedic na vrchol Everestu probíhá z jižní strany (jihovýchodní hřeben). Zároveň někteří považují severní svah (severní hřeben) za bezpečnější a dostupnější, technicky i finančně. I tady ale rozhodují detaily.

Takový názor mohl vzniknout ze dvou důvodů. Zaprvé, na tibetské straně horolezci na rozdíl od nepálské nemusí překonávat neustále se měnící ledopád Khumbu s obřími trhlinami. Přechází se přes ně po vodorovných žebřících, téměř doslova položených nad propastí. Zadruhé, do základního tábora se dá dojet autem a cesta odtud na vrchol a zpět včetně aklimatizace trvá asi 10 dní. Taková expedice na vrchol Mount Everestu stojí v průměru přes 25 000 USD.

Ve srovnání s trasou z Nepálu, která zabere asi 40–60 dní a může stát až 80 000–90 000 USD, zní tato možnost výstupu na Everest skutečně lákavěji. Mnoho zkušených horolezců však považuje severní svah za mnohem náročnější a nebezpečnější, i bez nutnosti přecházet ledopád Khumbu. Jejich argumenty:

• Možnost dojet do základního tábora autem je pohodlná jen pro ty, kdo chtějí Mount Everest krátce zahlédnout a brzy se vrátit. Pro většinu horolezců znamená prudké vystoupání do 5 150 m n. m. téměř jistotu několikadenních bolestí hlavy – přinejmenším.
• Na tibetské straně prakticky neexistuje infrastruktura. Při špatném počasí nebo příznacích výškové nemoci nemají horolezci kam sestoupit, aby přečkali bouři a zotavili se v teple a relativním pohodlí.
• Severní strana je známá silným větrem, který se v kombinaci s extrémní nadmořskou výškou často stává nepřekonatelnou překážkou. Ze stejného důvodu zde nelze zorganizovat evakuaci vrtulníkem. V nouzi je nutné horolezce snést do základního tábora a teprve odtud jej lze převézt autem do nejbližší nemocnice.

V této souvislosti stojí za pozornost argumentace profesionálního horolezce a horského vůdce Tima Mosedala, který Mount Everest zdolal sedmkrát. Ve svém blogu opakovaně porovnával obtížnost obou tras i statistiky úmrtnosti. Jednu z poznámek uzavírá takto:

Chcete vědět víc o cestách po Tanzánii?

Ozvěte se našemu týmu. Procestovali jsme všechny hlavní oblasti Tanzánie. Naši cestovní konzultanti působí přímo pod Kilimandžárem a rádi Vám poradí s plánováním cesty.

Další zajímavé články