Která zvířata jsou v Africe nejnebezpečnější?

Africký kontinent je známý mimořádnou rozmanitostí divoké přírody. Mezi mnoha druhy zde žijí i jedni z nejmohutnějších a nejnebezpečnějších živočichů na Zemi, budících respekt svou agresivitou a smrtelnými útoky. Více o nejnebezpečnějších zvířatech Afriky se dozvíte v tomto článku od Altezza Travel.

Hroch

Hroch je mohutný savec, kterému je lepší se vyhnout. Žije v zemích subsaharské Afriky a obývá řeky, jezera i bažiny. Hroch vážící až 1 500 kg dokáže na souši běžet rychlostí až 30 km/h a ve vodě se pohybuje rychlostí až 13 km/h. Zajímavé je, že hroši neplavou tak jako většina zvířat. Odrazí se ode dna řeky nebo po něm kráčejí a díky vztlaku kloužou mezi jednotlivými kroky.

Je hroch nejnebezpečnějším zvířetem Afriky?

Hroši patří k nejnebezpečnějším zvířatům Afriky. Přestože jsou býložravci a na první pohled působí klidně, bývají velmi nevyzpytatelní a útoční, často bez zjevné příčiny.

Podle nedávných odhadů zabijí hroši každoročně kolem 500 lidí – více než lvi nebo sloni. Většina konfliktů nastává ve chvíli, kdy hroši brání své teritorium. Oběťmi bývají často rybáři, a to i na lodích, a místní lidé přicházející k vodě.

V živočišné říši nemají dospělí hroši téměř žádné přirozené predátory. Silná kůže je chrání před tesáky šelem a jen málokteré zvíře si troufne zaútočit na tak velkou kořist. Pouze mladí hroši se občas stanou kořistí krokodýlů, lvů nebo hyen.

Buvol

Buvol africký, označovaný také jako buvol kaferský, je býložravec se špatnou pověstí kvůli své prudké povaze. Vyskytuje se v subsaharské Africe v různých typech krajiny, od deštných lesů přes otevřené savany až po řídké lesy, a obvykle se drží poblíž vody.

Tato silná zvířata váží 700–900 kg, mají tmavě hnědou až černou srst a výrazné zahnuté rohy. Buvoli žijí ve stádech čítajících desítky až stovky jedinců. V období sucha nebo páření se mohou sdružovat do ještě větších skupin. Stáda tvoří převážně dospělé samice, telata a mladí samci, zatímco starší býci často zůstávají na okraji. Toto uspořádání umožňuje účinnou obranu před predátory, například lvími smečkami.

Buvol africký patří do „velké pětky“ – skupiny nejagresivnějších a nejrespektovanějších zvířat, známých tvrdou obranou sebe, mláďat i teritoria. Vážnou hrozbu představují i staří samotářští samci vytlačení ze stáda. Mohou bez varování zaútočit na člověka nebo zvíře, i když se k nim nechová agresivně. Buvoli vidí poměrně špatně, proto při hodnocení okolí spoléhají na velmi dobrý čich a sluch. To často vede k planým poplachům a následně k preventivním útokům „pro jistotu“.

Buvoli kaferští mají v Africe na svědomí odhadem 200 lidských životů ročně, což jim vyneslo přezdívky jako „černá smrt“ nebo „výrobce vdov“.

Jejich hlavními přirozenými nepřáteli jsou lví smečky a krokodýli, kteří obvykle útočí na mladé nebo slabé jedince. Pokud si však predátoři mohou vybrat, většinou dávají přednost méně nebezpečné kořisti, například zebrám nebo antilopám.

Krokodýl nilský

Krokodýl nilský je největší sladkovodní predátor Afriky. Obývá řeky, jezera a bažiny od Egypta přes Senegal až po Jihoafrickou republiku. Dospělí samci obvykle dorůstají délky 3,5–5 metrů a váží 300–700 kg.

Protáhlé zelené až šedohnědé tělo mu poskytuje ideální maskování v kalné vodě. Krokodýl má silné čelisti a přibližně 64–68 ostrých zubů. Hlavní část potravy tvoří ryby a vodní ptáci, dospělí jedinci však často loví savce, například antilopy, zebry, buvoly, a někdy i vrcholové predátory, jako jsou lvi nebo levharti zaskočení u vody.

Díky specializované dýchací a oběhové soustavě dokážou krokodýli zůstat téměř nehybně pod vodou až hodinu a čekat v záloze. Obvykle zaútočí náhle ve chvíli, kdy se oběť sklání k vodě, a stáhnou ji pod hladinu. Útoky na člověka rovněž nejsou výjimečné.

Lev

Jako jedni z největších predátorů Afriky hrají lvi zásadní roli v ekosystémech savany. Jejich areál výskytu je však dnes oproti minulosti výrazně menší. V současnosti žijí především ve východní a jižní Africe, přičemž největší populace se nachází v Tanzánii. Malé izolované skupiny přežívají také v západních a středních regionech. Lvi dávají přednost savanám, travnatým pláním a světlým lesům.

Na rozdíl od jiných velkých koček žijí lvi ve smečkách tvořených několika dospělými samicemi a samci. Společný život jim přináší výhody při lovu, ochraně mláďat i obraně teritoria. Území smečky může mít rozlohu 20–400 km² podle hustoty kořisti. Čím méně kořisti, tím větší prostor smečka potřebuje.

Ve smečce loví především lvice. Jsou lehčí a obratnější, spolupracují při přepadech kořisti a při pronásledování dokážou vyvinout rychlost až 80 km/h. Zvládnou ulovit pakoně, zebry, buvoly a dokonce i mladé slony nebo žirafy. Lov velkých zvířat často vyžaduje pomoc samců.

Lvi útočí na člověka zřídka a téměř nikdy kvůli potravě. K většině incidentů dochází ve venkovských oblastech poblíž rezervací a národních parků, kde lidé žijí v těsné blízkosti predátorů. Smrtelným střetům se lvy podlehne každý rok přibližně 250 lidí.

Levhart

Levhart je elegantní skvrnitý predátor známý nenápadným pohybem a mimořádnou silou. Vyskytuje se v subsaharské Africe, od deštných lesů po otevřené savany. Díky svalnatému tělu a nízko položenému těžišti dokáže běžet rychlostí až 60 km/h, skočit až 6 metrů do dálky a 3 metry do výšky.

Vzorovaná srst mu poskytuje výborné maskování v proměnlivém světle lesa i ve vysoké trávě savany. Levharti žijí převážně samotářsky a jsou aktivní hlavně v noci; přes den odpočívají na stromech nebo v hustých křovinách.

Při překvapení nebo zahnaní do kouta mohou být prudce agresivní. Vystrašený nebo poraněný levhart patří k nejnebezpečnějším zvířatům – útočí rychle a drápy i tesáky způsobuje hluboká zranění. Jsou známy případy, kdy napadl lovce i poté, co byl postřelen. I proto má své místo ve „velké pětce“.

Jeho potrava je velmi pestrá a závisí na prostředí. Loví velké kopytníky, ale také opice, ptáky, zajíce, ještěry a živí se i zbytky mršin. Typickým chováním levharta je vytahování kořisti větší, než je on sám, do korun stromů, kde ji chrání před hyenami nebo lvy.

Nosorožec

V Africe žijí dva druhy nosorožců: bílý a černý. Nosorožec bílý váží 1 800–2 400 kg, je po slonovi druhým největším suchozemským savcem a většinou působí klidně a společensky. Nosorožec černý je menší, váží 800–1 400 kg, zato je známý prudkou povahou a agresivitou.

V minulosti se oba druhy vyskytovaly ve velké části subsaharské Afriky, ve 20. století je však pytláctví kvůli rohům téměř vyhubilo. Podle International Rhino Foundation dnes v Africe zůstává přibližně 17 500 bílých a 6 500 černých nosorožců.

Černí nosorožci žijí obvykle samotářsky a často se zdržují v oblastech s hustými křovinami. Kvůli slabému zraku je snadno vyplaší náhlý pohyb nebo neznámý pach, což může vést k okamžitému útoku. Zvlášť agresivní bývají samice s mláďaty a osamělí samci. Nejsou predátoři; jejich agrese je obranná. Při útoku narážejí rohem, snaží se protivníka převrátit a mohou ho ušlapat – chování smrtelné i pro velké predátory.

Hyena skvrnitá

Hyena skvrnitá je inteligentní a společenský predátor, neprávem označovaný za zbabělého mrchožrouta. Ve skutečnosti jde o zdatného lovce a jednoho z nejnebezpečnějších masožravců Afriky. 

Její areál výskytu zahrnuje téměř celou subsaharskou Afriku. Běžná je ve východoafrických savanách, například v Národním parku Serengeti v Tanzánii, v polopouštích jižní Afriky, smíšených lesích Zambie, etiopských kopcích i poblíž velkých měst. Hyeny žijí ve složitých sociálních klanech s desítkami členů, vedených dominantními samicemi, které jsou větší a agresivnější než samci.

Jejich potravu tvoří pakoně, zebry, impaly, gazely, buvolí telata nebo oslabení dospělí buvoli a mláďata žiraf. Dlouho se mělo za to, že hyeny spoléhají hlavně na mršiny. Studie, včetně prací zoologa Hanse Kruuka, však ukazují, že často loví samostatně. Jejich taktika spočívá ve vyčerpání kořisti: silné nohy a mimořádná výdrž jim umožňují pronásledovat zvířata na dlouhé vzdálenosti a kousat je do nohou, dokud se nezhroutí. Konfliktům s jinými predátory se hyeny nevyhýbají, pokud nejsou v početní nevýhodě.

Slon

Sloni, největší suchozemská zvířata na Zemi, jsou známí klidnou povahou i obrovskou silou. Afričtí sloni žijí ve velké části kontinentu – od východních savan po lesy a polopouště na západě a jihu.

Jde o vysoce inteligentní, společenské savce s matriarchální strukturou stáda. Rodiny obvykle tvoří až 15 jedinců, vede je starší samice a zahrnují její potomky i další mladá zvířata. Dospělí samci žijí sami nebo v mládeneckých skupinách a k hlavnímu stádu se připojují pouze v období páření.

Sloni jsou vůči ostatním obyvatelům savany většinou tolerantní a mají jen málo přirozených nepřátel. Dospělí jedinci jsou díky své velikosti pro predátory téměř nedotknutelní. Pouze velmi početné lví smečky mohou riskovat útok na slabého nebo mladého slona, i to se však děje zřídka.

Právě absence skutečného ohrožení znamená, že sloni nebývají obvykle agresivní. Pokud se však cítí vážně ohroženi, reagují okamžitě. Před útokem často varují – mávají ušima, kývají chobotem a hlasitě troubí.

Vyprovokovaný dospělý slon vážící 5–6 tun může zaútočit, udeřit chobotem nebo kly a hrozbu ušlapat. Takové chování může vyvolat nebezpečí pro mládě nebo u samců říje, období zvýšené hladiny testosteronu. Během říje jsou sloni velmi nevyzpytatelní a mohou projevovat agresi bez zjevné příčiny.

Medojed

Medojed, známý také jako ratel, je poměrně malý predátor dlouhý 60–80 cm a vážící 7–13 kg. Přesto si vysloužil pověst nejnebojácnějšího zvířete světa a zmínku v Guinnessově knize rekordů. Vyskytuje se v celé subsaharské Africe na pláních i v podhůří, vyhýbá se pouze hustým deštným lesům a extrémním pouštím. Většinu času žije samotářsky, s výjimkou období páření.

Medojedi mají mimořádně pevnou, volnou kůži silnou až 6 mm, díky níž jsou téměř imunní vůči útokům predátorů. I když je zvíře kousne za šíji, dokážou se otočit a odpovědět ostrými zuby a drápy. Jen malý účinek na ně mají také hadí, štíří a včelí jedy. Výzkum University of Minnesota ukázal, že medojedi mají imunitní systém schopný odolávat jedům smrtelným pro jiné savce.

Živí se velmi pestrou potravou – medem, drobnými hlodavci, ptáky, hady, štíry, hmyzem, plazy a také mršinami. Svou kořist brání urputně a v případě potřeby se postaví hyenám, lvům i levhartům.

Mamba černá

Mamba černá je legendární africký had známý rychlostí, útočností a velmi silným jedem. Je považována za nejsmrtelnějšího hada Afriky a jednoho z nejnebezpečnějších na světě. Obývá savany, řídké lesy a skalnaté oblasti východní, střední a jižní Afriky.

Navzdory jménu není zvenčí černá – tělo má obvykle šedoolivové nebo hnědé. „Černá“ odkazuje na tmavou barvu vnitřku tlamy. Dorůstá délky 2,5–4,3 metru a na krátkou vzdálenost dokáže vyvinout rychlost 16–20 km/h. V kombinaci se silným neurotoxickým jedem je mimořádně nebezpečná.

Mamby černé jsou ve skutečnosti poměrně plaché a při ohrožení se obvykle snaží uniknout. Pokud únik není možný, reagují intenzivní agresí – zvednou přední třetinu těla, otevřou tlamu a ukážou její černý vnitřek, syčí a předvádějí výpady. Když hrozba trvá, zasadí několik rychlých kousnutí. Jed způsobuje ochrnutí dýchání a selhání srdce. Příznaky se mohou objevit během 10–15 minut a bez rychlé lékařské pomoci může smrt nastat za 4–16 hodin.

Živí se hlodavci a menšími ptáky. K jejich přirozeným predátorům patří draví ptáci, například orli a hadilovi písaři, kteří útočí drápy nebo zobákem na hlavu. Zajímavé je, že mamby černé loví také medojedi.

Chcete vědět víc o cestách po Tanzánii?

Ozvěte se našemu týmu. Procestovali jsme všechny hlavní oblasti Tanzánie. Naši cestovní konzultanti působí přímo pod Kilimandžárem a rádi Vám poradí s plánováním cesty.

Další zajímavé články