Profesor Alan Channing: objev vysokohorských žab na Kilimandžáru a exkluzivní rozhovor

Dosud neznámá populace žab druhu Amietia wittei byla objevena na svazích Kilimandžára, v nadmořských výškách až 4 100 m n. m. Žab si poprvé všimli manažeři Altezza Travel při výstupu na Kilimandžáro v červenci 2024. Fotografie byly zaslány Tanzanian Wildlife Research Institute (TAWIRI) a profesoru Alanu Channingovi – uznávanému herpetologovi z Jihoafrické republiky a jednomu z předních světových odborníků na žáby. 

Tím začaly přípravy expedice, včetně získání potřebných povolení k výzkumu v národním parku a naplánování trasy pro vědecký tým.

V únoru 2025 bylo vše připraveno. Channing přicestoval do Tanzánie a společně s výzkumníky TAWIRI připravil podrobný plán expedice. Poté se s týmem průvodců Altezza Travel vydali na Kilimandžáro po trase vedené západním svahem vulkánu; překročili pět řek v nadmořských výškách až 4 100 m n. m. My jsme mezitím měli příležitost světoznámého herpetologa lépe poznat a mluvit s ním o jeho kariéře, vědeckých zájmech, změně klimatu i mnoha dalších tématech.

Rozhovor s prof. Alanem Channingem

– Řekněte nám něco o sobě – o své rodině, přesunu do Jihoafrické republiky a o tom, kdy začal Váš zájem o obojživelníky.

Narodil jsem se do rodiny střední třídy. Otec pracoval v telefonním oddělení pošty. Myslím, že se rodina přestěhovala z Anglie do Jihoafrické republiky, aby unikla chladu a vlhku, a otec mohl pokračovat ve své práci na jihoafrické poště.

O žáby jsem se začal zajímat během bakalářského studia – mezi mými kolegy biology o nich tehdy bylo známo jen málo. Na katedru zoologie často docházel John Charles Poynton, jeden z nejvýznamnějších současných vědců specializovaných na žáby. Přestože žáby patří do herpetologie, která zahrnuje také hady, ještěry, krokodýly a želvy, jako zoolog se o tyto další skupiny zajímám spíše okrajově.

– Mnoho lidí možná přesně neví, čím se herpetologové zabývají. Mohl byste vysvětlit podstatu své práce a proč je důležitá?

Můj obor se zabývá příbuzenskými vztahy mezi živočichy a názvy, které se používají pro jednotlivé druhy. Tato oblast, taxonomie, vychází ze studia genetiky, chování, ekologie a tělesné stavby zkoumaných živočichů.

Mnoho druhů je obtížné rozeznat jako samostatné – říká se jim „kryptické“.Kryptické druhy jsou blízce příbuzné druhy, které jsou vzhledem téměř nerozlišitelné, ale vykazují významné genetické rozdíly. Pokud kryptické druhy nerozpoznáme, nelze je chránit a nikdy se nemusí projevit ani jejich možný přínos pro lidskou společnost.

– Ve veřejně dostupných zdrojích se uvádí, že jste během své kariéry popsal více než 140 nových druhů a rodů žab. Nakolik je toto číslo přesné?

Toto číslo není přesné – spíše jde asi o 54 druhů a rodů, z nichž některé byly později přeřazeny.

– Které okamžiky ve své kariéře nebo které objevy považujete za nejvýznamnější?

Moje kariéra spočívala hlavně ve výuce vysokoškolských studentů a vedení studentů vyšších ročníků. Výzkum probíhal během univerzitních prázdnin nebo v obdobích, kdy jsem neučil. V tomto smyslu tam žádné zlomové okamžiky nebyly. 

Taxonomie nemá „významné“ objevy. Každý krok je jako cihla, která se vloží do stavby. Žádný jednotlivý krok není důležitější než ostatní. Vždy pro mě ale bylo silným okamžikem vidět doktoranda úspěšně dokončit studium a poté se vydat vlastní cestou.

– S jakými obtížemi se setkáváte při hledání nových druhů? Měl jste někdy podezření na existenci neznámého druhu, ale nepodařilo se Vám ho najít?

Obtíže obvykle spočívají v tom, jak těžké je dostat se na danou lokalitu, pokud je velmi vzdálená a například v poušti. V poslední době patří mezi překážky také vysoké ceny povolení k výzkumu v některých zemích, naštěstí ne ve všech, protože tamní úředníci se domnívají, že všichni zahraniční vědci jsou bohatí.

Mnoho objevů vzniká náhodou – nelze si naplánovat, že vyrazíte najít nový druh. Nikdy jsem existenci nového druhu předem nepředpokládal, ale někdy mě překvapí, když se nějaký objeví. I dobře prozkoumané oblasti kolem Kapského Města například v posledních letech přinesly řadu nových druhů.

– Existují nějaké konkrétní druhy, ať už vzácné nebo nedávno objevené, které Vás obzvlášť fascinují?

Vždy mě těší najít některého z wot-wotůwot-wot – běžně užívaný název pro druh Phlyctimantis keithae z čeledi Hyperoliidae a také běhající žáby. Snadno se pozorují a jsou opravdu zajímavé. Běhající žáby, jak jejich název napovídá, neskáčou ani nešplhají. Mají tenké nohy a chodí, případně běhají.

– V posledních desetiletích se změna klimatu stala jedním z nejnaléhavějších témat. Měl jste vzácnou možnost pracovat jak předtím, než byly její dopady široce uznány, tak poté. Jak podle Vás globální oteplování ovlivnilo ekosystémy, zejména obojživelníky? Pozoroval jste u některých druhů znepokojivě rychlý úbytek?

Ačkoli je obtížné oddělit dopady změny klimatu od běžných populačních výkyvů, je zřejmé, že mnoho druhů, dříve běžných, je dnes těžké najít. Rychlost úbytku většiny druhů žab neznáme, protože je nikdo nesleduje. Odborníků na obojživelníky je příliš málo. Nevím o žádném druhu žáby v Africe, který by vyhynul. Obvykle jen nebyl po řadu let zaznamenán, protože ho nikdo nehledal. Kolik lidí dokáže určit druh žáby?

Největší hrozbou pro obojživelníky jsme my lidé – přeměňujeme přirozenou vegetaci na monokultury zemědělských plodin a města se stále rozrůstají. Nejvíce ohrožené jsou druhy žijící v pobřežních oblastech, protože právě tam lidé rádi bydlí a krajinu přetvářejí.

Velké žáby ze suchých oblastí jsou silně zasaženy, protože jsou nadměrně odchytávány, což vede k neúspěšnému rozmnožování. I tam, kde jsou tyto žáby chráněny zákonem, se dál sbírají, prodávají a jedí. Jižní Angola a severní Namibie jsou typickými příklady.

– Důvodem našeho setkání je objev žab Amietia wittei, které se obvykle vyskytují v tropických lesích Kilimandžára a pohoří Rwenzori v nadmořských výškách nejvýše do 2 800 m n. m. V čem je tento objev mimořádný? Co nám může říci o vysokohorských ekosystémech?

Žáby dokážou žít zhruba do 3 000 m n. m., kde se vyskytují v tekoucích potocích. Pokud potoky zamrznou, žáby mají schopnost přežít pod ledem. Objev žab žijících ve 4 000 m n. m. však ukazuje, že jsou mnohem lépe vybavené pro přežití v drsných podmínkách.

Nejenže musejí v zimě čelit extrémnímu chladu, ale také si musejí najít potravu. Tato žába nalezená téměř ve 4 000 m n. m. na Kilimandžáru prospívá – a víme, že mimo jiné požírá malé brouky. Jak přežívají brouci, to je další otázka.

– Na jakých dalších projektech nyní pracujete? Zajímají Vás i jiné oblasti vědy?

Mezi mé další projekty patří revize velkých afrických žab označovaných jako bullfrogs napříč Afrikou, od Senegalu po Jihoafrickou republiku. S kolegy se také snažíme ujasnit počet druhů zakrslých ropuch, které všechny vypadají podobně a všechny žijí v polopouštích nebo pouštích.

Zajímá mě biologická historie Afriky. Kdy vznikly lesy a travnaté krajiny a proč? Kdy se objevily jednotlivé skupiny živočichů a co vedlo k diferenciaci a vzniku druhů?

***

Tým Altezza Travel děkuje profesoru Alanu Channingovi za účast na tomto důležitém vědeckém projektu i za vřelé a poutavé večery plné vyprávění o africké fauně.

Více o objevu nové populace žab a vědecké expedici se dočtete v článku „Na Kilimandžáru byla objevena nejvýše žijící žába Afriky“.

Chcete vědět víc o cestách po Tanzánii?

Ozvěte se našemu týmu. Procestovali jsme všechny hlavní oblasti Tanzánie. Naši cestovní konzultanti působí přímo pod Kilimandžárem a rádi Vám poradí s plánováním cesty.

Další zajímavé články