Jaký je rozdíl mezi himálajskými Šerpy a nosiči na Kilimandžáru?

Účastníci výstupu, kteří se pokoušejí zdolat Kilimandžáro ve zrychleném programu, ohrožují zdraví i životy všech členů expedice včetně horského týmu. Každý rok na nejvyšší hoře Afriky zemře až 10 nosičů kvůli komplikacím výškové nemoci nebo nehodám. Právě oni nesou vybavení, stany a jídlo, pomáhají průvodcům při závěrečném výstupu na vrchol a starají se o zázemí skupiny v táborech. 

Často se mylně přirovnávají k Šerpům – průvodcům a nosičům na Everestu a dalších himálajských vrcholech, kteří po generace žijí ve vysoké nadmořské výšce, a mají proto vrozenou adaptaci. Nosiči na Kilimandžáru ji nemají. Proč je to důležité při výběru programu výstupu na „střechu Afriky“, vysvětluje tento článek od Altezza Travel.

Šerpové: když je nadmořská výška v genech

Šerpové jsou etnická skupina z údolí Khumbu v Nepálu. Jejich předkové sem přišli z východního Tibetu před několika sty lety. Generace života ve výškách od 2 000 do 5 200 m n. m. vedly k přirozené adaptaci na vysokou nadmořskou výšku.

Současný obraz Šerpů výrazně ovlivnila expedice z roku 1953, kdy novozélandský horolezec Edmund Hillary a Šerpa Tenzing Norgay jako první lidé dosáhli vrcholu Everestu. Později se světově proslavili i další Šerpové. Výrazným příkladem je Ang Rita, který se v prosinci 1987 stal prvním člověkem v historii, jenž vystoupil na Everest v zimě bez přídavného kyslíku. Celkem absolvoval deset výstupů na nejvyšší horu světa.

Když se vědci snažili porozumět téměř „nadlidským“ schopnostem Šerpů, objevili jedinečné genetické znaky. V prostředí s nízkým obsahem kyslíku u Šerpů nedochází k prudkému nárůstu hladiny hemoglobinu, což snižuje riziko zahuštění krve a otoků spojených s výškovou nemocí. Plíce a srdce u nich účinně zásobují tělo kyslíkem a svaly s ním hospodaří úsporně. Díky tomu zvládají těžkou fyzickou zátěž v řídkém vzduchu. 

Ani to z nich ale nedělá nezranitelné lidi. Podle Himalayan Database zemřelo v letech 1950 až 2019 na osmitisícovkách více než 290 Šerpů. Hlavními příčinami byly pády, laviny a zřícení ledovců. Dvacet dva úmrtí způsobila výšková nemoc. Pro mnoho západních horolezců může riziko působit jako součást dobrodružství, pro Šerpy je to však jednoduše nebezpečná práce. 

Tanzanští nosiči: od úpatí až na vrchol Kilimandžára

Na rozdíl od Šerpů nemají nosiči vrozenou aklimatizaci. Většina z nich žije v okolí Kilimandžára ve výškách do 1 500 m n. m. a mnozí pocházejí z jižní a střední Tanzánie, kde jsou nadmořské výšky ještě nižší. Během hlavní sezony (od konce prosince do začátku března a od poloviny června do konce října) mohou nosiči absolvovat až dva výstupy měsíčně. Při takové frekvenci je výstup snazší. Mimo sezonu, kdy v Tanzánii přicházejí silné deště a na trasy vyráží méně účastníků treku, bývá obvykle jen jedna expedice za měsíc, někdy žádná. Po takových pauzách potřebují nosiči aklimatizaci stejně jako všichni ostatní členové výpravy. Zároveň musí po celou dobu výstupu fyzicky pracovat – nosit vybavení, stavět stany, donášet vodu a zajišťovat každodenní chod tábora.

Ne všichni operátoři bohužel vytvářejí bezpečné pracovní podmínky. Mnozí nedávají nosičům odpovídající vybavení ani tři jídla denně, během expedic neprovádějí zdravotní kontroly a nepomáhají nosičům sestoupit, když onemocní. Výsledkem je, že na Kilimandžáru každý rok zemře až 10 nosičů kvůli výškové nemoci nebo nehodám.

Na expedicích Altezza Travel nikdy nedošlo k úmrtí. V roce 2024 jsme však museli pro naše nosiče zorganizovat tři evakuace vrtulníkem. Pojištění se na horské týmy nevztahuje, proto veškeré náklady hradíme sami.

A to i přesto, že používáme pouze kvalitní vybavení, připravujeme výživná jídla, denně provádíme zdravotní kontroly a naše týmy mají k dispozici dva typy zdravotnických sad a přístup k více než 500 kyslíkovým systémům. Vytváříme co nejbezpečnější pracovní prostředí, přesto i naši nosiči někdy potřebují evakuaci.

Ne všichni operátoři se však ke svým týmům chovají odpovědně. Někdy naši průvodci narazí na vyčerpané nosiče s jasnými příznaky výškové nemoci, poskytnou jim první pomoc, podají léky a pomohou zajistit evakuaci.

Rychlý výstup je rizikem pro celý tým.

Někteří cestovatelé chtějí dosáhnout nejvyššího bodu Afriky co nejrychleji – za tři, čtyři nebo pět dní místo doporučených šesti až osmi. Při výběru programu je potřeba vzít v úvahu několik důležitých bodů:

• Kilimandžáro se považuje za vhodnou horu pro neprofesionály. Nepotřebujete technické lezecké vybavení ani předchozí horolezeckou zkušenost. Trasa nemá technické úseky a výstup je v podstatě trekking s noclehy v táborech. Nejnáročnější částí je závěrečný výstup na vrchol, který vyžaduje dobrou fyzickou kondici.
• Uhuru Peak, nejvyšší bod sopky, leží ve výšce 5 895 m n. m. Bezpečné dosažení této výšky vyžaduje postupnou aklimatizaci a pomalé, plynulé nabírání výšky. Platí to pro všechny členy expedice včetně horského týmu. Bez správné aklimatizace se může rozvinout výšková nemoc a v těžkých případech vést k plicnímu nebo mozkovému edému.

Proto cestovatelům, kteří chtějí itinerář výstupu zkrátit, vysvětlujeme dvě důležité věci:

• Rychlý vícedenní výstup představuje nepřiměřené riziko pro celý tým. Nejrychlejší výstup na Uhuru Peak drží švýcarsko-ekvádorský skyrunner Karl Egloff časem 6 hodin 42 minut včetně sestupu. Takové výstupy nikdy nejsou součástí běžného turistického itineráře. Jde o pečlivě plánované expedice profesionálních sportovců s odpovídající aklimatizací a rozsáhlými zkušenostmi.
• Zkrácený program připravuje účastníky o samotnou cestu. Výstup nejsou jen dlouhé túry mezi tábory. Patří k němu výrazné scenérie, rozhovory s průvodcem o místních kmenech, rostlinách a zvířatech i večeře ve výšce po celém dni treku. Při rychlém výstupu se Vaše pozornost soustředí výhradně na to, jak se cítíte.

Bezpečí a pohodlí účastníků výstupu i horského týmu jsou pro Altezza Travel absolutní prioritou. Někteří cestovatelé si však vybírají místní operátory, kteří souhlasí s jakýmkoli požadavkem. Bohužel to někdy končí tragédií – smrtí nosiče. Skupina se o tom přitom nemusí nikdy dozvědět. Nosič může být tajně evakuován v noci nebo ponechán ve stanu do rána, kdy skupina pokračuje do dalšího tábora. Děje se to proto, aby se klientům „nezkazil“ dojem z expedice.

Proč nosiči takové riziko podstupují?

Tanzánie je rozvojová země a práce nosiče je jednou z mála cest ke stabilnímu příjmu. V odvětví výstupů na Kilimandžáro navíc existují kariérní možnosti. Když se nosič naučí anglicky, může se časem stát průvodcem s dobrým platem. Kvůli této šanci jsou mladí muži ochotni vzít jakoukoli práci.

Lze dosáhnout vrcholu rychle, aniž by byl ohrožen horský tým?

Ano. Pokud jste zkušený horolezec a věříte svým schopnostem, lze bezpečnou expedici ve zkráceném programu naplánovat. V takových případech doporučujeme zapojit dva horské týmy, aby aklimatizace proběhla plynule. První tým vyrazí napřed, pomalu dojde do vrcholového tábora a tam na účastníky výstupu počká. Druhý tým doprovodí skupinu do tohoto tábora, ale na vrchol už nepokračuje. Všichni se tak správně aklimatizují a nikdo není vystaven zbytečnému riziku. Jedinou nevýhodou je, že tato logistika zvyšuje cenu expedice přibližně o 50 %.

Proto doporučujeme spolehlivé a přímočaré řešení: vybrat si klasické trasy na Kilimandžáro s postupnou aklimatizací. Zvlášť doporučujeme trasu Lemosho na 7 nebo 8 dní, stejně jako trasy Rongai a Machame na 7 dní.

Chcete vědět víc o cestách po Tanzánii?

Ozvěte se našemu týmu. Procestovali jsme všechny hlavní oblasti Tanzánie. Naši cestovní konzultanti působí přímo pod Kilimandžárem a rádi Vám poradí s plánováním cesty.

Další zajímavé články