Co dělat, když Vás v Tanzánii uštkne had?

Především zachovejte klid. Zhluboka se nadechněte a co nejdříve vyhledejte lékařskou pomoc – dostaňte se na kliniku. Jed se šíří hlavně lymfatickým systémem, nikoli krevním oběhem. Abyste tento proces zpomalili, postupujte takto:

1. Snažte se udržet uštknutou končetinu v klidu. Aktivní pohyb zvyšuje tok lymfy, a tím urychluje šíření toxinu v těle.

2. Sundejte šperky a uvolněte těsné oblečení v okolí místa uštknutí, aby nebránily případnému otoku.

3. Překryjte místo uštknutí a jeho okolí volným obvazem. Nepoužívejte škrtidlo! Obvaz musí být volný. Pokud nemáte čistou látku, je lepší nechat ránu odkrytou, aby se snížilo riziko infekce.

4. Poté se co nejrychleji dostaňte do nejbližší nemocnice, která má k dispozici protijed. Podle toho, kde se nacházíte, kontaktujte některé z níže uvedených zdravotnických zařízení. Než vyrazíte, zavolejte tam a ověřte, zda je protijed aktuálně dostupný.

Kde vyhledat pomoc?

Čemu se při hadím uštknutí vyhnout?

• Přiložení pevného škrtidla. Důkazy ukazují, že může stav zhoršit. Škrtidlo může zastavit průtok krve, což může vést až ke gangréně. Než se postižený dostane do nemocnice, může být nutná amputace končetiny. Mnohem bezpečnější a účinnější možností je měkký kompresní obvaz.
• Provádění řezů v místě uštknutí. Způsobuje to další poranění a výrazně zvyšuje riziko infekce rány.
• Vysávání jedu. Jed se může dostat do těla nejen ranou, ale i přes sliznice v ústech, a zvyšuje se tím riziko infekce.
• Pití alkoholu. Alkohol sice může mírně tlumit bolest a uklidňovat, zároveň však ovlivňuje krevní oběh, takže se jed šíří rychleji a celkový stav se může zhoršit.

V Tanzánii, stejně jako v mnoha dalších oblastech Afriky, místní lidé stále používají tradiční způsoby léčby hadího uštknutí místo toho, aby vyhledali lékařskou pomoc. Potvrzují to údaje ze studie z roku 2022. Takové jednání může vést k mnoha úmrtím, kterým by šlo předejít.

V místních komunitách je běžné místo uštknutí před vyhledáním lékařské pomoci naříznout a omýt. Jindy se postiženému přiloží pevné škrtidlo a lidé se snaží vytáhnout jed tak, že na ránu pokládají takzvané hadí kameny (jiwe la nyoka)Hadí kameny (jiwe la nyoka) se v tradičních postupech používají k léčbě hadího uštknutí. Podle víry některých afrických komunit dokážou z rány vytáhnout jed. Často se vyrábějí pálením kostí velkého zvířete. Neexistují však žádné vědecké důkazy, které by jejich účinnost potvrzovaly., dřevěné uhlí nebo mince v hodnotě 50 či 100 tanzanských šilinků.

Přibližně třetina respondentů uvedla, že se obrátila na tradiční léčitele. Ti používali bylinné směsi nebo doporučovali ošetřit ránu mlékem. Někteří lidé ošetřují uštknutí popelem ze spálených hadů, jiní nanášejí na ránu petrolej. Objevilo se dokonce doporučení sníst čerstvé psí ucho s vírou, že pomůže vytáhnout jed. Někteří Tanzanci navíc věří, že při práci na poli pomáhá nosit kámen v tváři; pokud je člověk uštknut, má kámen přitisknout k otevřené ráně a uštknutí tím vyléčit.

Pokud se někdo po použití některé z těchto metod vyhnul vážným následkům, pravděpodobně šlo o uštknutí nejedovatým hadem nebo se do těla dostalo jen malé množství jedu. Pamatujte: pokud Vás uštkne had, jediné správné řešení je dostat se co nejrychleji do nemocnice, kde můžete dostat odpovídající léčbu protijedem.

Rozdíl mezi uštknutím jedovatým a nejedovatým hadem

Podle údajů Světové zdravotnické organizace postihne hadí uštknutí každý rok 5,4 milionu lidí na celém světě. Přibližně 1,8 milionu z nich utrpí jedovaté uštknutí a jen asi 4,5 % z těchto případů končí úmrtím. Setkání s nebezpečným hadem v Tanzánii je však velmi vzácné. Většina hadů nepředstavuje hrozbu nebo se při setkání s člověkem snaží co nejrychleji uprchnout.

Rozeznat nejedovatého hada od jedovatého podle vzhledu je obtížné, zvlášť když má člověk strach. Jen v Tanzánii žije kolem 150 druhů hadů a každý má jiné zbarvení, takže je téměř nemožné si zapamatovat, který je který. Hlavním rozlišovacím znakem jedovatého hada jsou dva velké, dlouhé jedové zuby s vnitřními kanálky, jimiž vstřikuje jed.

Jedovaté uštknutí obvykle zanechá dvě větší červené vpichové ranky v malé vzdálenosti od sebe. Pokud takové stopy nevidíte, plaz je pravděpodobně nejedovatý. Neznamená to však, že by se uštknutí mělo ignorovat. Bez ohledu na vzhled rány je nutné vyhledat lékaře. Pokud had porušil kůži, mohl ránu infikovat a zanést do ní například bakterie tetanu. V takovém případě bude nutné přeočkování proti tetanu.

Odborníci rozlišují dva hlavní typy hadího uštknutí:

• Suché uštknutí nastává tehdy, když had nevypustí jed. Takové uštknutí mohou způsobit i jedovatí hadi. Had nemusí vždy použít svůj cenný toxin jen proto, aby se bránil a zastrašil narušitele. Toto racionální chování plazů vysvětluje hypotéza optimalizace jeduHypotéza optimalizace jedu, označovaná také jako dávkování jedu, předpokládá, že hadi dokážou podle situace řídit množství jedu, které vypustí. Protože jed je omezený zdroj, používají ho šetrně a množství přizpůsobují velikosti hrozby i tomu, zda mají před sebou kořist, nebo možného útočníka. Tuto myšlenku poprvé představili v roce 2002 vědci ze Zoologického institutu Bernské univerzity ve Švýcarsku..
• Jedovaté uštknutí nastává tehdy, když had při kousnutí vstříkne jed. Může vést k těžké otravě a v krajním případě i ke smrti. Had navíc dokáže při každém útoku regulovat množství vstříknutého jedu.

Jak hadí jed působí na lidské tělo?

Jedy různých hadů obsahují odlišné kombinace toxických enzymů. Podle účinku na organismus se však dělí do tří hlavních typů.

Neurotoxické jedy, typické pro mořské hady, kobry nebo korálovce, působí především na nervový systém. Uštknutý člověk může pociťovat svalovou slabost, potíže se zrakem, paresteziiParestezie je pocit znecitlivění končetin a porucha vnímání dotyku nervovými zakončeními. Často se projevuje jako pálení, brnění nebo svědění kůže. v různých částech těla a problémy s řečí nebo dýcháním. Pokud se jed dále šíří, může vyvolat křeče, ochrnutí svalů a v těžkých případech selhání dýchání a smrt.

Cytotoxické jedy se vyskytují u chřestýšovitých hadů a například u pavouka koutníka jedovatého. Tyto toxiny narušují buněčný metabolismus a mohou vést k nekróze tkání. Takové uštknutí způsobuje silnou bolest a může skončit sepsí nebo gangrénou.

Hemotoxické jedy jsou rovněž typické pro zmije. Působí na krevní oběh a poškozují stěny cév. Na organismus mají zpravidla dvoufázový účinek: nejprve způsobí prudké zvýšení srážlivosti krve, poté její výrazný pokles až ztrátu schopnosti srážení. Bez rychlé lékařské pomoci hrozí smrt vykrvácením, protože krev může vytékat nejen z míst vpichu, ale také z úst, nosu, a dokonce i ze starých, dříve zhojených ran.

Ve většině případů hadí uštknutí, ať už jedovaté, nebo ne, způsobuje ostrou, zhoršující se bolest a zarudnutí v místě poranění. Pokud toxin pronikl do těla, mohou se podél lymfatických cév objevit červené pruhy. Postižený může mít také sucho v ústech, silnou žízeň, bolesti hlavy, ospalost, zvracení a trávicí potíže. Vzácně se může objevit těžká alergická reakce neboli anafylaxe, která se projevuje dýchacími obtížemi, kožními reakcemi, otokem hrdla nebo jazyka a dalšími příznaky.

Jak se hadí uštknutí léčí v tanzanské nemocnici?

Lékaři v tanzanských klinikách používají protijedy. Ne každá nemocnice je však má k dispozici. Doporučení, kde vyhledat pomoc, jsme uvedli výše v článku.

Ministerstvo zdravotnictví a sociální péče Tanzánie vydalo podrobný návod pro léčbu hadích uštknutí v nemocnicích. Pokyny pro zdravotníky zahrnují následující postup:

• Po příjezdu postiženého do nemocnice lékař důkladně vyčistí vpichové rány, zhodnotí závažnost otravy jedem a v případě potřeby podá protijed. Standardní protokol doporučuje podat 80–100 ml polyvalentního protijedu zředěného v 500 ml fyziologického roztoku. Protijed se podává pomalu nitrožilně.
• Lékař pečlivě sleduje reakci pacienta na lék a pro jistotu má připraveno 100 mg adrenalinu. Pokud se objeví nežádoucí účinky, nitrožilní infuze se pozastaví, pacient dostane adrenalin a podávání protijedu se obnoví o hodinu později.
• Dávka protijedu závisí na závažnosti otravy. Obvykle stačí jedna lahvička, v případě potřeby lze podat druhou. Dávkování je stejné pro dospělé i děti.
• Nekrotickou tkáň, pokud je přítomna, lze odstranit až po obnovení normální srážlivosti krve. Lékaři srážlivost hodnotí speciálním testem. I bez zjevných příznaků by před propuštěním pacienta mělo proběhnout několik testů v rozestupech 3 až 6 hodin.
• Během léčby jsou kontraindikovány: analgetika, například aspirin, ibuprofen a další léky ředící krev, antihistaminika a pouštění žilou.
• Pokud se jed dostane do oka, lékaři je důkladně vypláchnou a doporučí chránit oko před světlem, dokud zarudnutí nezmizí. K prevenci sekundární infekce předepíší antibiotické oční kapky a masti.

Pacient by měl zůstat na lůžku až do úplného zotavení. Lékaři doporučí dostatek teplých tekutin a přikládají hřejivé polštářky na ruce a nohy. V některých případech může být provedena pomalá nitrožilní transfuze krve, která pomáhá srážení, snižuje krvácení a tlumí účinky jedu. Lékaři mohou předepsat také léky na posílení stěn cév a vitaminy P, C a B12. Při riziku infekce nebo sepse se podávají také antibiotika.

Závěrem

Ne všichni hadi jsou nebezpeční, je však důležité chovat se ke všem obezřetně. Pro prevenci hadího uštknutí si zapamatujte několik základních pravidel:

• Hadi jsou plaší a snaží se držet od lidí co nejdál. Do domů vstupují zřídka a rozhodně ne proto, aby útočili na člověka. Spíše hledají drobné hlodavce, svou skutečnou kořist.
• Riziko uštknutí klesá, pokud nosíte pevné kožené boty a dlouhé kalhoty a nechodíte vysokou trávou.
• Had člověka kousne jen tehdy, když se cítí ohrožený. Pokud před sebou uvidíte hada, nepanikařte, neutíkejte ani netuhněte; klidně odejděte.
• Pokud Vás had uštkne, zachovejte klid a nepropadejte panice. Překryjte místo uštknutí volným obvazem a co nejdříve vyhledejte lékařskou pomoc. Jed obvykle působí pomalu, takže máte čas dostat se k ošetření.

Hadí uštknutí může být nebezpečné, není však důvod se hadů bát nebo jim ubližovat. Hadí jed je ve skutečnosti důležitou složkou mnoha léčiv.

Například jed některých druhů zmijí se používá při výrobě léků podporujících srážlivost krve, zatímco kobří jed se využívá v přípravcích proti bolesti. Hadi navíc pomáhají regulovat populace potkanů, sarančat a dalších škůdců, a jsou tak mimořádně cenní pro zemědělství.

Chcete vědět víc o cestách po Tanzánii?

Ozvěte se našemu týmu. Procestovali jsme všechny hlavní oblasti Tanzánie. Naši cestovní konzultanti působí přímo pod Kilimandžárem a rádi Vám poradí s plánováním cesty.

Další zajímavé články