10 nejdůležitějších faktů o žluté zimnici pro cestovatele

Žlutá zimnice často vzbuzuje obavy u cestovatelů, kteří plánují cestu do Afriky. Co toto onemocnění způsobuje a jak závažný může mít průběh? Jak se mu vyhnout a existuje proti němu vakcína? Je v riziku celá Afrika a vyskytuje se žlutá zimnice i v jiných částech světa? V tomto článku jsme pro Vás shrnuli všechny podstatné informace o žluté zimnici.

Co je žlutá zimnice?

Žlutá zimnice je akutní virové onemocnění rozšířené v některých zemích Afriky a Jižní Ameriky. Virus žluté zimnice se přenáší kousnutím určitých druhů komárů nakažených tímto virem. Název žlutá zimnice souvisí s tím, že ve vzácných případech nemoc způsobuje zežloutnutí kůže, tedy žloutenku.

Žlutá zimnice vyvolává značný strach, ve skutečnosti je však nákaza u cestovatelů velmi vzácná. Virus postihuje především obyvatele zemí, kde je nemoc endemická. Podle WHO jde o 47 zemí. Důležité je vědět, že 90 % všech případů žluté zimnice připadá na africký kontinent jižně od Sahary, konkrétně na západní a střední Afriku.

Tato regionální vazba nemoci souvisí se zdrojem viru, přesněji s organismy, které jej přenášejí. Jsou to komáři druhu Aedes aegypti s bílými tečkami a pruhy na těle, známí také jako komáři žluté zimnice. Tento drobný hmyz přenáší řadu patogenů: více než 50 druhů virů a několik parazitů nebezpečných pro zvířata. V Jižní a Střední Americe mohou žlutou zimnici přenášet také některé druhy komárů rodu Haemagogus.

Komáři žluté zimnice pocházejí z Afriky, do Jižní a Střední Ameriky se však dostali během obchodu s otroky. V Asii žije příbuzný druh komára, ten však žlutou zimnici nepřenáší. Znepokojivé je, že s globálním oteplováním se areál výskytu přenašečů rozšiřuje. Tito komáři už byli zaznamenáni ve Spojených státech a na hranicích Evropy: v Turecku a na jihu Francie. Jde o další negativní dopad globální změny klimatu.

Od roku 2017 platí ve světě strategie „Eliminate yellow fever epidemics“ (EYE), zaměřená na odstranění epidemií žluté zimnice. Koordinuje ji Světová zdravotnická organizace, Dětský fond OSN UNICEF a Globální aliance pro vakcíny a imunizaci. Cílem tohoto sdružení čtyřiceti zemí je sledovat případy žluté zimnice a včas reagovat na ohniska nákazy, aby se nemoc nešířila po světě.

Příznaky žluté zimnice

Aby bylo možné nemoc rychle rozpoznat, je potřeba ji umět diagnostikovat, ideálně co nejdříve. U žluté zimnice to však není jednoduché. Většina lidí po kousnutí infikovaným komárem nezaznamená žádné příznaky a poměrně rychle se zotaví bez následků. Po prodělání žluté zimnice navíc vzniká trvalá imunita.

Nemoc se ale může projevit i zřetelněji. Často však začíná mírnými příznaky, což diagnostiku dále komplikuje.

Mírná forma nemoci

Pokud se příznaky objeví, bývá to obvykle 3 až 6 dní po kontaktu s virem. Mezi počáteční projevy žluté zimnice patří horečka, bolest hlavy, bolest zad a svalů v celém těle, slabost a rychlá únava, nechutenství a v některých případech také nevolnost a zvracení. U takto obecných příznaků je obtížné poznat, co se v těle děje.

Někdy může žlutou zimnici odhalit krevní test. Ve většině případů k tomu ale nedojde, protože nemoc ustoupí. Člověk se nejčastěji zcela zotaví během týdne, někdy i rychleji, za 3–4 dny. U části pacientů se však průběh prodlužuje a pocit únavy může přetrvávat ještě několik měsíců. Nakonec si s virem tělo zpravidla poradí samo.

Zákeřnost žluté zimnice spočívá v tom, že u malé části nakažených se první den dostaví pocit zlepšení a počáteční příznaky jako by ustoupily, ale poté přijde prudké zhoršení.

Těžká forma žluté zimnice

Přibližně v 15 % případů se po odeznění mírných příznaků nemoc náhle rozvine naplno. Teplota znovu prudce stoupne, objeví se bolest břicha a někdy také žloutenka – kůže a oční bělmo žloutnou. V této fázi jsou zasaženy vnitřní orgány, nejčastěji játra a ledviny, což se projeví mimo jiné ztmavnutím moči.

Nejzávažnější komplikací může být vnitřní krvácení. Projevuje se krvácením z tělních otvorů v oblasti hlavy – z úst, nosu, očí nebo uší – a také přítomností krve ve stolici. Systémy vnitřních orgánů přecházejí do šoku a organismus situaci často nezvládne. Americké CDC odhaduje, že 30 až 60 % lidí, u nichž žlutá zimnice přejde do těžké fáze, zemře.

Co žlutou zimnici způsobuje?

Co tuto tropickou nemoc způsobuje? Původcem je virus označovaný jako Viscerophilus tropicus. Patří mezi 53 flavivirů, které postihují ptáky a savce včetně člověka. Všechny flaviviry přenášejí buď komáři, nebo klíšťata. Přestože tyto viry způsobují různá onemocnění po celém světě, své jméno získaly podle žluté zimnice – latinské slovo flavus znamená „žlutý“.

Virus cirkuluje v populacích primátů. Protože člověk patří mezi primáty, může postihnout i nás. K přenosu z jednoho člověka na druhého jsou potřeba přenašeči a tuto roli hrají komáři. Vedle již zmíněného a nejběžnějšího druhu Aedes aegypti existují i další druhy, například Aedes africanus, a několik druhů původních v Jižní Americe. Virus mohou přenášet také zástupci rodů Haemagogus a Sabethes, kteří představují riziko pro jiné než lidské primáty.

Virus přenáší konkrétně samička komára Aedes aegypti. Když saje krev nakaženého člověka nebo opice, získá virus žluté zimnice a při dalším bodnutí jej předá slinami další oběti. Komáři jej mohou přenést i na své larvy, takže nová generace se stává nositelem viru už od narození.

Virus se nepřenáší přímo z člověka na člověka ani mezi opicemi a lidmi. Nemá tedy smysl obávat se lidí nakažených žlutou zimnicí.

Virus žluté zimnice má tři cykly přenosu. Možná jste se setkali s tímto dělením: džunglový (sylvatický), přechodný (savanový) a městský. Každý název odkazuje na typ prostředí, v němž se virus šíří.

V džunglovém cyklu se žlutá zimnice přenáší mezi opicemi žijícími ve vlhkých deštných lesích. Lidé se mohou nakazit, pokud v džungli pracují. V Jižní Americe jde o jediný způsob nákazy žlutou zimnicí, a proto na tento kontinent připadá pouze 10 % světových případů.

Městská žlutá zimnice začíná tehdy, když lidé nakažení v džunglové oblasti dorazí do měst s vysokou hustotou obyvatel. Komáři rodů Aedes a Haemagogus zde rychle přenášejí virus z nakažených lidí na další osoby. Tak vznikají ohniska žluté zimnice v Africe. Na stejném kontinentu se vyskytuje také savanová, někdy označovaná jako přechodná žlutá zimnice. Jde o nejčastější cyklus: lidé a opice ve venkovských oblastech se často dostávají do kontaktu s infikovanými komáry, kteří se množí jak ve volné přírodě, tak v blízkosti obydlí.

Lidé mimochodem sami podporují množení komárů v okolí domů, a tím zvyšují riziko přenosu patogenů. Oblíbeným prostředím komárů je stojatá voda, v jejíž blízkosti samičky kladou larvy. Aby k tomu nedocházelo, měla by voda proudit nebo se pravidelně měnit. Rizikové jsou v tomto ohledu všechny přirozené i umělé plochy stojaté vody včetně nádob na vodu a náhodných předmětů, kde se může hromadit dešťová voda: plechovek, pneumatik a dalšího domovního odpadu.

Kdo je žlutou zimnicí ohrožen?

Největšímu riziku jsou vystaveni lidé v západní a střední Africe. Kvůli nedostatku kvalitních statistik v některých z těchto zemí neexistují přesná čísla ani jasný obraz rozšíření žluté zimnice. Pracovníci WHO proto musí používat modelové výpočty. Ty například ukazují, že v roce 2013 mohlo být v Africe diagnostikováno 84 000–170 000 případů těžké formy onemocnění a 29 000–60 000 lidí mohlo zemřít.

Mezi země s vysokým rizikem nákazy na celém území patří Kapverdy, Senegal, Guinea-Bissau, Gambie, Guinea, Sierra Leone, Libérie, Pobřeží slonoviny, Burkina Faso, Ghana, Togo, Benin, Nigérie, Kamerun, Rovníková Guinea, Gabon, Konžská republika, Demokratická republika Kongo, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Angola, Středoafrická republika, Jižní Súdán, Uganda a Burundi. Existuje také několik zemí, kde je riziko nákazy přítomné pouze v některých regionech. Patří sem Mauritánie, Mali, Niger, Čad, Súdán, Etiopie a Keňa. Před cestou do kterékoli z těchto zemí doporučuje americké CDC očkování proti žluté zimnici.

Existuje několik sousedních zemí, kde se žlutá zimnice nevyskytuje a místní ministerstva zdravotnictví přijímají opatření, aby se tam neobjevila. Patří k nim například požadavek na očkovací průkaz při vstupu od občanů endemických zemí a cestovatelů, kteří přes ně dlouho tranzitovali. Pokud do těchto zemí letíte přímo, očkování se nedoporučuje. Pro úplnost je však dobré je znát: Eritrea, Džibutsko, Somálsko, Rwanda, Tanzánie a Zambie.

V zemích jihoamerického kontinentu a okolních regionech patří do rizikové skupiny obyvatelé Panamy, Kolumbie, Ekvádoru, Peru, Bolívie, Paraguaye, Argentiny, Brazílie, Venezuely, Trinidadu a Tobaga, Guyany, Surinamu a Francouzské Guyany. Očkování se doporučuje také cestovatelům do všech těchto zemí. Je však potřeba mít na paměti, že infekční komáři se nevyskytují ve všech jejich regionech. Například v Argentině je riziko nákazy pouze v malé oblasti na severu země.

Před 150–350 lety byla žlutá zimnice převážně nemocí námořníků a říkalo se jí „Yellow Jack“ nebo „černé zvratky“. Občas zasáhla Severní Ameriku a Evropu a způsobovala zde epidemie. Příčiny nemoci tehdy ještě nebyly známy. Lékaři pochopili, že jde o virové onemocnění přenášené komáry, až ve druhé polovině 19. století. Dnes boj proti žluté zimnici probíhá na národní i globální úrovni a týká se především prevence.

Jak se žlutá zimnice léčí?

Bohužel nejsou známy žádné specifické léčebné postupy pro nemoci způsobené flaviviry a žlutá zimnice není výjimkou. Neexistují proti ní léky ani cílená medicínská léčba. Totéž platí pro klíšťovou encefalitidu, japonskou encefalitidu, horečku dengue a západonilskou horečku.

Při zhoršení stavu mohou být pacienti hospitalizováni. Lékaři pomáhají tělu bojovat s virem symptomatickou léčbou. Zásahy často míří na horečku, dehydrataci, selhání jater a ledvin a silnou bolest. Lidem se žlutou zimnicí se doporučuje odpočinek a dostatek tekutin.

Za nejúčinnější způsob, jak se žluté zimnici vyhnout, se považuje prevence.

Jak žluté zimnici předcházet?

Zde nebudeme podrobně rozebírat opatření jednotlivých států a mezinárodních organizací. Patří k nim národní očkovací programy a kontrola komárů přenášejících virus. Tyto metody jsou účinné v zemích, které si mohou dovolit vynakládat značné prostředky na zdravotnictví. Mnoho afrických zemí však potřebuje vnější pomoc, a cestovatelé by proto měli dbát především na individuální prevenci.

Vakcína

Nejbezpečnější ochranou je očkování proti žluté zimnici. Vakcína byla vyvinuta už v roce 1937 na základě oslabeného kmene viru. Považuje se za bezpečnou a mívá jen mírné nežádoucí účinky. Je také poměrně dostupná a levná.

Injekce se aplikuje do deltového svalu v rameni. Látka začne působit na imunitní systém a po 10 dnech se vytvoří stabilní odolnost vůči původci nemoci. Právě po této době je očkovací průkaz považován za platný a zůstává platný po zbytek života. Jedna dávka vytváří celoživotní imunitu.

Očkování se doporučuje každému, kdo cestuje do zemí, kde je žlutá zimnice endemická. U nepůvodních obyvatel tropické Afriky a Jižní Ameriky se předpokládá vyšší pravděpodobnost těžkého průběhu nemoci při kontaktu se žlutou zimnicí než u místních obyvatel těchto regionů.

Ochrana proti kousnutí komáry

WHO i americké CDC považují preventivní opatření proti nemocem přenášeným komáry za velmi účinná.

Pro každého, kdo cestuje do rizikových oblastí, jsou tato opatření poměrně snadno proveditelná.

Mezi preventivní opatření patří:

• používání repelentů;

• nošení kalhot a oblečení s dlouhými rukávy;

• ubytování v hotelech se sítěmi v oknech nebo klimatizací;

• používání moskytiéry nad postelí během spánku.

Komáři obvykle vyrážejí za potravou večer a v noci. Aedes aegypti jsou však aktivní i přes den. Ochrana je proto potřeba po celou dobu.

Proti hmyzu jsou účinné látky obsahující DEET (diethyltoluamid), ikaridin (pikaridin), esenciální olej z citronového eukalyptu, paramentandiol nebo 2-undekanon a IR3535. Tyto přípravky odpuzují klíšťata i komáry v jakékoli oblasti světa. Pokud současně používáte opalovací krém, nastříkejte repelent na odkrytou kůži až po nanesení krému.

Kalhoty a ponožky stejně jako svrchní oblečení s dlouhými rukávy ve většině případů vytvářejí ochrannou vrstvu. Komáři však mohou bodnout i přes tenkou látku, proto je lepší ošetřit oblečení permethrinem. Tento insekticid je praktický tím, že po aplikaci na oděv působí i po několika vypráních. Důležité je pamatovat na to, že se nesmí nanášet přímo na kůži.

Permethrinem lze ošetřit také moskytiéry. V Africe jsou sítě proti komárům velmi běžné a najdete je téměř v každém hotelu. Někde jsou upevněné na stropě nad postelí, jinde mají elegantnější podobu baldachýnu. Můžete si pořídit i vlastní moskytiéru a cestovat s ní, aniž byste se museli předem obávat neznámých podmínek ubytování. Při výběru sítě se držte těchto doporučení: měla by být skladná, bílá a obdélníková, přibližně s 24 otvory na cm².

10 faktů o žluté zimnici

Na závěr shrňme 10 nejdůležitějších faktů o této tropické nemoci.

1. Žlutou zimnici způsobuje virus, který mohou přenášet infikované samičky některých druhů komárů. K onemocnění jsou vnímaví lidé i ostatní primáti. Virus se nepřenáší z člověka na člověka.

2. Vakcína proti žluté zimnici je jedna dávka s celoživotní ochranou. Injekce se aplikuje do ramene. Imunita se vytvoří za 10 dní a trvá celý život.

3. Nemoc se vyskytuje pouze v některých zemích Afriky a Jižní Ameriky.

4. Při nákaze žlutou zimnicí nemá 90 % lidí závažné komplikace. Většina se plně zotaví během 3–4 dnů.

5. Prvními příznaky žluté zimnice jsou horečka, bolest hlavy, bolest svalů, nechutenství, zvracení a celkový pocit slabosti. Mohou se objevit 3 až 6 dní po nákaze.

6. Za závažné příznaky se považuje žloutenka se zežloutnutím kůže a očí, krvácení z nosu, úst, očí nebo uší, zvracení krve a krev ve stolici. Objevují se přibližně v 15 % případů. Zpravidla až polovina lidí, u nichž nemoc přejde do těžké fáze, zemře během týdne.

7. Vedle očkování patří mezi účinná preventivní opatření kontrola přenašečů a vlastní ochrana: likvidace potenciálně nebezpečných druhů komárů prostřednictvím vládních programů, používání repelentů, sítí v oknech, moskytiér nad postelí a nošení oblečení zakrývajícího paže a nohy.

8. V riziku jsou obyvatelé 47 zemí v Africe a také v Jižní a Střední Americe.

9. Státy sousedící se zeměmi, kde je žlutá zimnice endemická, vyžadují potvrzení o očkování.

10. Cestovatelé z neendemických zemí onemocní žlutou zimnicí jen velmi vzácně.

Chcete vědět víc o cestách po Tanzánii?

Ozvěte se našemu týmu. Procestovali jsme všechny hlavní oblasti Tanzánie. Naši cestovní konzultanti působí přímo pod Kilimandžárem a rádi Vám poradí s plánováním cesty.

Další zajímavé články